Kniha o lidech a zvířatech

Knížku z roku 1971, kterou jsme měli, jsem si přečetl 3x. I když nedosáhla takové síly jako K. o životě a smrti, je to velké dílo.

Velmi lehce psaná kniha o nelehkých věcech, nad kterými se Munthe zamýšlí se zatrpklým vtipem a donutí čtenáře přemýšlet spolu s ním. Po stylistické stránce se jedná o brilantní dílo, které nepostrádá čtivost, ale na rozdíl od většiny soudobé literatury neztrácí ani vzletnost a schopnost si v jazyku hovět a stavět z něj komplikované vzdušné zámky. Kniha je zajímavá i pro svůj autobiografický podtón, který přidává na pravdivosti a síle příběhů. Nemohu se však ztotožnit s některými stanovisky, které autor zaujímá, ale i přes to smekám před stylem a lehkostí, s jakými se do této nadprůměrné záležitosti pustil.

"Pohled je inteligentní, ale zlomyslný. Jeho majitel je kandidát lidskosti."

"Netruchlete nad svým osudem, vy mladí! Neboť ráno je nejkrásnější čas dne a nejpůvabnější růže života věnčí kadeře jara. Ale večer má rys bolesti na svém zešeřelém čele a podzim je doba loučení, kdy vlaštovky radosti odletují."

Povídky poplatné době, ve které byly napsané. Většina z nich má je pro dnešního čtenáře spíš pomalá a s plitkou pointou, nicméně atmosféru doby zprostředkovávají sugestivně. Klíčové je téma cholery, které se prolíná téměř všemi povídkami.