Poslední aristokratka

Nepamatuju, kdy jsem se naposledy u knihy smála nahlas. Většinou se bavím tak nějak vnitřně, soukromě, případně se tiše usmívám. Ale u Aristokratky se mi několikrát stalo, že jsem smíchy doslova vybuchla - ve dvou případech jsem tím dokonce vzbudila manžela a jednou mírně pohoršovala v čekárně u lékaře, za což se všem zúčastněným omlouvám, ale nedalo se jinak.
Velice příjemná knížka do předvánočního shonu a šílenství.

K přečtení ,,Aristokratky" mě přivedla možná zvědavost, možná chuť přečíst si něco, o čem hodně lidí hovoří v superlativech. Jako už potolikáté, s ne vždy totožným dojmem, jaký měla z četby většina lidí. Protože jsem už četla Aristokratku ve varu (zcela logicky jsem začala druhým dílem ;-) ), tušila jsem , jaké dílo mám asi před sebou. Tento díl mi ovšem připadá trochu lepší.
Evžen Boček má určitě smysl pro humor. Jeho ,,vtipy" jsou neotřelé a místy opravdu hodně úsměvné. Vadilo mi to, co vadilo (podle zdejších komentářů) i dalším čtenářům - ono závorkované vysvětlování, koho se právě uvedená činnost týkala. Připomíná mi to humor dětí ze třetí třídy... Ano, s postupem děje se opravdu vytratilo. Bylo ovšem nahrazeno neustálými odkazy na bulvární plátek Blesk - otiskli v Blesku, fotografie hraběnky s popiskem v Blesku... Docela dobrá propagace...
Ve svém komentáři k 2. dílu jsem psala, že mám zato, že autor má na víc. Asi zkusím i Deník kastelána, ale už o tom tak přesvědčená nejsem.

Mno. Jako ze začátku mi to přišlo vtipný, pak mě začaly štvát všudypřítomné "dovtipy" v závorkách, které naštěstí zmizely. Jinak by se to asi nedalo dočíst. Kniha je místy úsměvná, ale postupem času mi to připadalo míň a míň zábavný. Ke konci už jsem jela na setrvačnost, abych to dočetla, když to je naštěstí tak krátký. Posledních cca 10 % už mě to až štvalo. Některé postavy mě vyloženě iritovaly. Hlavně otec, kterej si asi myslel, že pro něj budou lidi dělat zadarmo a strašně se divil, že chce někdo vejplatu, jako kdyby spadnul z višně. To mi přišlo iritující a ne vtipný. No co víc napsat, nějak nevim... Jsem z toho v rozpacích. Přišlo mi to jako takovej velice chabej pokus o napodobení povídek Šimka a Grossmanna. Nejvtipnější knihu si představuju teda dost jinak :-D

Příběh jedné rodiny, které je vrácen majetek a stanou se aristokracií, ovšem značně zchudlou aristokracií.Na začátku knihy jsem si říkala, tak tohle není zrovna můj šálek kávy. Ne, že bych posléze změnila radikálně názor, ale od poloviny knih, jsem nějak přivykla "humoru" a občas se mi na tváři i vykouzlil úsměv. Rozhodovala jsem se mezi 2 a 3 hvězdičkami. Nakonec jsem dala 3, protože se kniha četla lehce a byla příjemnou oddychovkou.