Rezistence

Obsahuje spoiler Jak tak koukám, komentáře se tu dělí na dvě skupiny. Byl nebo nebyl druhý díl slabší než první?
Byl jiný.
Pochopitelně.
Divergence nám představila dystopické uspořádání společnosti, Rezistence ho zbořila.
SPOILER:
A že hlavní hrdinka často brečí? Proboha, je jí šestnáct! Přišla o rodiče, zabila kamaráda, je jiná než ostatní a kdekdo jí jde po krku. I jeden z těchto důvodů by stačil. Oceňuji, že z ní autorka neudělala protivnou trosku, jaká se stala z Katniss Everdeenové ve třetím dílu Hunger Games. Tris sice rozmrkává slzy, ale není nesnesitelná.
A autorčino závěrečné odhalení? No, popravdě jsem něco podobného čekala. Ale jsem zvědavá, co s tím udělá ve třetím díle.

Místní pře o to, jestli je lepší první, či druhý díl, mi přijdou naprosto zbytečné vzhledem k tomu, že jde o dvě úplně rozdílné knihy, byť patřící do jedné trilogie. Divergence nám představila určitý systém a snažila se nás s ním seznámit, ukázat vnitřní konflikty a problémy, kdežto Rezistence už zabředá mnohem dál. Ukazuje, že problémy jsou mnohem starší a hlubší, než jsme si mysleli. Druhý díl je proto psaný úplně jinak, děj se mění, stejně tak struktura knihy a logicky i chování postav, které se musí přizpůsobit nové situaci.
Musím se ale přiznat, že mě tenhle vývoj moc neoslovil. Čekala jsem od ságy něco docela jiného. Podobné náměty musí mít autor velmi dobře promyšlené, aby pak do sebe všechno zapadlo, fungovalo a bylo dobře vysvětleno. A to v případě Veronicy Roth moc nedopadlo. Nedokáže správně vtáhnout do děje, objasnit chování postav a jejich pohnutky a co mi chybí úplně, je dostatečné objasnění celého původního praproblému. Náznaky tam jsou, ale pro mě je to hrozně málo a zkratkovitě podané. Jsem skoro ve 3/4 posledního dílu a pořád jsem se pořádně nedopídila toho, čeho jsem chtěla.

Čtení Rezistence pro mne bylo opravdovým utrpením - celou knihu se jen řešily neustálé hádky mezi hlavními postavami, kdo se s kým drží za ruce pod stolem, kdo s kým chodí a nechodí, no prostě jsem od této trilogie čekala naprosto něco jiného, nějak jsem přehlédla označení pro mládež. V první třetině knihy mi navíc popravili poslední oblíbenou postavu a pak mi samotný děj splývá a pamatuju si jen ty nekonečné debaty točící se okolo vztahů náctiletých protagonistů. Konec to trochu urovnal, těch posledních pár stránek jsem musela číst třikrát, abych se přesvědčila, jestli opravdu vše chápu dobře. A popravdě, něco takového jsem čekala.

No, tak jestli jsem u Divergence přemýšlela, proč je tato triologie tak nechvalně proslulá, tak teď už vůbec nemám tušení, jak to sakra můžete čist lidi?! Rozhodně slabši než Divergence. Jako jo, už se tam něco dělo (ale sama nevim pořádně co, bylo to strašně zamotané, že by se v tom ani prase nezorientovalo), jako jo už se děj neodehrával jen v jedné frakci, ale toď je vše váženi.
A to že Tris stále breči? Ano je to nesnesitelné, ale souhlasím s Magy, že i pochopitelné.
Ale Tobias mě zklamal. On a jeho ochranitelský pudy. Brrr! Už mě opravdu vytáčel jako žárovku.
Komentář sice pišu několik měsiců po přečteni Rezistence, ale ty špatné dojmy si vybavuju dobře. Už jsem knize chtěla dát 2*, ale jelikož se mi konec docela libil (a to je vzácné, asi jako že potkáte létajícího krokodýla) dám knize 3*. Ale na Alianvi se nechystám, už jen kvúli varovani od Peťky.

Dál se kupí nesmysly. Chování postav je šíleně nekonzistentní, jako by z nich co kapitolu byl někdo jinej. Tris se změnila z celkem snesitelné holky na výstavní husu, Tobias zase v ušláplého ňoumu, kterého zajímá samozřejmě jen to, aby byla v bezpečí a ty jejich hádky jsou strašně umělé. Příběh se topí pod tím, jak se hrdinka chová jako psychotik, co nesmyslně lže, řve, chce řvát nebo brečí. Taky mě dost iritovalo to její neustálé mrkání. Má prostřelené rameno jen, když se jí to zrovna hodí a Willa od ní máme na talíři ob odstavec, kdyby na to někdo náhodou zapomněl. Až zas budu mít chuť na nějakou parodii, tak si přečtu i ten třetí díl, určitě bude ještě zábavnější.

„Cestu si pořád pamatuju. Jeden blok na východ, dva bloky na západ.“ Jo, to fakt dává smysl. :D

Tak pro mě byla Divergence také rozhodně lepší. V Divergenci mě bavilo seznamování s jednotlivými frakcemi, postavami, vztahy.. Tady se spíš pořád střílelo a bodalo a křičelo bolestí a umíralo, docela silný kafe. Kolikrát jsem byla hodně zmatená, kdo je kdo a kdo kam patří, protože první díl jsem četla na podzim a podrobnosti už docela pozapomněla. I tak ale pořád dobře vymyšlený příběh a hodně napínavé.

Druhá časť série ma veľmi nezaujala. Dialo sa tam toho veľmi málo a postavy sa neustále hádali. Bolo tam menej akcie a dosť som sa nudila. Bojím sa, že tretia časť bude ešte horšia.

Napínavá knížka, i když první díl je přece jen o chlup lepší a rozhodně mě zajímá, jaký bude třetí díl téhle trilogie ;)

No, kde začít... Kniha se četla výborně. Každý konec kapitoly byl tak šibalsky zakončen, že vás nutil prostě tu stránku otočit a číst dál, což miluju i nenávidím zároveň. :D
Upřímně, je to dlouho, co jsem v rukou držela první díl, a tak jsem se ze začátku ztrácela v postavách - no, zůstalo mi to téměř až do konce knihy, ale to je nejspíš jenom má chyba.
V jedné dějové lince se toho stalo celkem dost. Z jedné akce hnedle do druhé. Někdy, ne až moc s přehledem. Bylo fajn, že to nestálo, ale říkám si, nebylo toho někdy až moc nebo zcela zbytečné?
Trisina "změna" v lidskou trosku mi nevadila, je to lidské, je to přirozené. Dalo se to čekat. Nikdo přeci není z kamene, a každého normálního člověka to jistě svým způsobem poznamená, ať už to dává najevo hodně nebo málo. To samé k určitému "odporu" ke zbraním - bylo to pochopitelné. Jen ten až moc náhlý zvrat, kdy byla přesvědčená o své smrti a náhle o touze žít, mi přišla přitažená za vlasy. Prostě ze vteřiny na vteřinu - bum. To prostě ne-e.
Bylo také super číst o vztahu hlavních hrdinů, co nebylo klišé. Žádní slepě zamilovaní s idylkou. Ty věčné hádky nebo vzepření to krásně okořenilo. :)
Musím se také přiznat, že když se Tris věčně snažila zachraňovat druhým zadky nebo rovnou "celý svět", že mi připadala, až moc "vtíravá", ale člověk si musí uvědomit, že tohle je právě hlavní hrdinka a pokud by se tak nechovala, tak by pak nebylo o čem číst a ta kniha by nemusela vůbec existovat. Byla by to zbytečnost.
Neodpustím si poznámku k Peterovi. V předchodím díle jsem ho nenáviděla, proklínala, měla jsem ho za nelidskou zrůdu, ale když dělal Tris "stráž", věřila jsem mu, že "změkne". Čekala jsem aspoň něco. Malý vnitřní pocit. Dočkala jsem se a byla ráda, ale když pak podnikl, to co podnikl, tak mi vyrazil dech. Ať už to bylo v rámci "dluhů" nebo ne, zachoval se víc než ukázkově! :))
Trochu mě udivovalo, jak s lehkostí autorka nechávala "zabíjet" nebo "umírat", to už je fuk, "výrazné" postavy v příběhu. Jasný, jsou ve válce, oběti jsou až nutný, ale až tak jednoduše? Někdy jsem nestačila zírat. :( :D
A co na závěr? Když jsem dočítala poslední stránky, nevěřila jsem, že se chýlím ke konci. Ale opak byl pravdou. Dělo se to zásadní a mě už nezbývalo co otáčet. A samotný konec? ... (Kdybych o tom měla dál psát, budu tu ještě týden! :D) ... Vážení, v tu chvíli jsem měla pocit, že tu knihu rozcupuju na kousky! :D Jak mi (nám) tohle mohla autorka udělat? To jednoduše není fér! :D I když jsem dala v hodnocení o hvězdu míň než Divergenci (což dělaly spíše mé osobní pocity), tahle kniha si rozhodně doporučení zaslouží. :)

Druhý díl byl slabší než Divergence. Ale možná to bylo očekáváním. Těším se, až se pustím do třetího dílu a dočkám se rozřešení, protože konec toho druhého byl docela zmatený.

Po otevřené válce Sečtělých proti Odevzdaným se frakce drobí na ty, kteří se přidávají k Sečtělým a ty, kteří tvoří jejich opozici.
Zatímco Divergence kopírovala Hunger games, Rezistence si jde svou cestou. Cestou nejasnou, nečitelnou, v čele s mě stále více nesympatičtější Tris. Ani jsem nevěděl, za kým stát, autorka naznačuje, že věci jsou jinačí než jak se jeví.
Na závěr tohoto díla se má čtenář dozvědět šokující odhalení, které způsobí zlom ve všem, co jsme dosud věděli.
Ale když jsem se ho dozvěděl, zprvu jsem nevěděl, která bije a má reakce byla: "Ne, to je všechno? Dělášsiprdel??" (Pardon, nechal jsem se unést).
Takže za mě nic moc, příběh sice dobrý, mnohdy však nejasný, Tris se chová jak pipka a závěr šit.
Budu to muset rozmrkat a pustit se do Aliance.

Tohle bylo... divný. Nevadí mi, že si hlavní hrdinka řeší posttraumatickou stresovou poruchu, to je nakonec docela věrohodné, když kolem teče krev. Ale jak se všichni chovají nelogicky! Vrcholem všeho je, když osoba X zahlásí "vím něco, co vy ne, a je to ta nejdůležitější věc na světě", načež Tris se zprčí a běží zachraňovat pravdu, ačkoli vlastně vůbec neví, o co jde. Autorka se zjevně snaží dodat příběhu na tajuplnosti, výsledkem je ale jaksi nedotažený chaos. Závěr se nepodařil a milostnou linku snad raději nebudu komentovat. Přitom má kniha spoustu skvělých momentů, ale jako by je autorka neuměla pospojovat do funkčního celku.
I když mám pořád na paměti, do jakého žánru kniha spadá, moje dojmy jsou smíšené.

Po skvělém prvním díle jsem se trochu bála, že to bude slátanina a už mě to nebude bavit, jelikož scifi normálně nečtu. Druhý díl mě ale mile překvapil. Byl plný akce a hltala jsem každou stránku. Jediný problém, který jsem měla, byla orientace v postavách. Těším se na zbývající díly.

Tak nevím, asi už jsem na tyhle teen dystopie definitivně stará. Oproti Divergenci byl pro mě druhý díl mnohem nezáživnější a nepřesvědčil mě ani o funkčnosti svého světa. Kladem je, že se opravdu stále něco děje. Přesto jsem se bohužel častokrát přistihla, že popisy základen a zbytečně dialogy svižně přelétávám očima. Když čtenáře zajímá hlavně rozuzlení (které se autorce jako vždycky povedlo), takovéhle tempo děje asi nestačí. Nicméně kdo si zamiloval jedničku a nemá mezi oběma díly dlouhý prostoj, bude i ve dvojce nadšený.

Často jsem se setkala s názorem, že Rezistence je mnohem slabší než Divergence.. Mě to tak nepřišlo, kniha byla jiná. Divergence byla spíš takové pohodové čtivo o mladých lidech, kteří se seznamují s novou frakci a učí se jak v ní žít. Rezistence je více o boji, nedůvěře, plánování, nejistoty.. Konec knihy je velmi napínavý a nutí čtenáře si přečíst i poslední díl trilogie..

Tak jsem si myslela, že ve druhém díle se příběh výrazně posune a nabídne nám aspoň trochu více informací o světě, ve kterém se to odehrává. Aby se člověk nenudil při čtení, knize nechybí dostatek akčních scén. Na škodu to rozhodně není, ale připadá mi to, že to zaplňuje jinak unylý příběh, aby se tam něco dělo a člověk se stejně nic nedozví.
Hodně mi vadila postava Tris s jejím zachranitelským komplexem a neustálým lhaním Tobiasovi. O jejich vztahu ani nemá cenu polemizovat. Jednou se milují a ve druhé kapitole se hádají, jak manželé po dvaceti letech a pořád dokola. Ale je to čtení po teenagery, tak se to musí brát s rezervou.
Peter se svým špatným charakterem na mě v prvním díle neudělal moc velký dojem, ale byla to aspoň postava, která dokázala zaujmout a v tomto díle jsem si ho ještě víc oblíbila, tak doufám, že v dalším díle dostane více prostoru.
Závěr se opět nese v akčním duchu a já se modlila, abych konečně dostala nějaké informace. To málo co jsem se dozvěděla, se stejně rozvine až v posledním díle, takže hned se na něj vrhnu.

Kniha toho moc nenabízí. Hlavní hrdinka brečí, bojuje se svědomím, brečí, pohádá se s Tobiasem, brečí, udělá kravinu, brečí... Čekal jsem, že autorka více prozradí o popisované společnosti a světě, ale místo toho se mi dostalo pláče nebo rozmrkávání slz na každé třetí stránce. Po druhém díle mám pocit, že spisovatelčina společnost by nemohla fungovat. Přečtení dalšího pokračování budu hodně zvažovat.

Rozhodně se mi více líbil první díl. Dělo se tam toho mnohem víc a Rezistence mi tím pádem přišla trošku nudná.

Sice se mi první díl líbil víc,protože hlavní hrdinka pořád brečí. Ale to je jen jedíné mínus. Kniha byla vynikající rychle se čte. Vzala jsem si z ní hodně poznatků a zkušeností, protože je ve stejném věku jako já.

Kdybych opravdu měla srovnávat s jedničkou, tak se mi pokračování líbilo o trochu víc. Bylo plné napětí, nečekaných zvratů a nových postav. O frakcích jsme se dozvěděli mnohem více než v prvním díle, kdy se pouze představilo čtenáři co kdo nosí a uznává za hlavní ctnost, s výjimkou Odevzdaných, Neohrožených a částečně Sečtělých. V druhém díle jsou ukázány základny zbylých frakcí, jak jejich lidé žijí a přemýšlí.
Tris je na tom s emocemi jako na horské dráze, ale nedivím se jí. Je jí jenom šestnáct. Na jejím místě bych už byla zavřená v kazajce v bílém pokoji. Sice je občas protivná téměř jako Katniss z Hunger Games, ale stále občas přemýšlí logicky. Podobnost s HG se vytrácí, i když stále jsou tu vůdci vzbouřenců, kteří hlavní hrdinku nemají rádi a nejraději by ji vyšachovali z celé akce.
Konec knihy byl trochu předvídatelný, ale rozhodně nastartoval dění pro třetí díl.

K této knize, a vůbec k celé trilogii, jsem přistoupila s tím, že to nebude žádný literární zázrak, proto mi ani nepřísluší tady hlásat cosi ve smyslu "je to napsané tak a tak, tady a tam je kupa nesrovnalostí". Samozdřejmě, kdyby byla kniha lépe propracovaná, bylo by to o něčem úplně jiném... I přes to jsem spíš příjemně překvapená, jak mě kniha dokázala pohltit. Měla jsem z ní docela radost. Souhlasím i s tím, že hrdinka často brečí, až je to poněkud kýčové. Na druhou stranu si toho prožila hodně a kdyby ze sebe celou dobu dělala statečnout holku, taky by se mi to tak úplně nelíbilo. Konec mě osobně překvapil, a to je velmi dobře. Teď jsem zvědavá, co se asi přihodí ve třetím dílu a jak to dopadne.

Obsahuje spoiler Keď som Divergencii dala hviezdy 3, táto časť si zaslúži hviezdičky 4. Je to dynamické, inšie než prvá časť, skoro stále sa tam niečo deje a dostáva sa nám aj nejakých odpovedí. Jediné, čo mi neskutočne lezie na nervy, je vzťah Tris - Tobias. Raz sú dole, raz sú hore a hádajú sa pre úplné maličkosti obaja búchajúc si päsťou do hrude "Ja mám pravdu!" Vzhľadom ale k udalostiam, ich veku a cieľovej skupine to však také prekvapujúce nie je. Veľké odhalenie na záver až tak strašne veľké nebolo, viedli k nemu indície počas oboch dielov. Stále mi chýbajú informácie, stále sú tu chyby. Tie chyby vzhľadom na vek autorky rada prepáčim (ale stále platí to, čo som napísala v komentári k Divergencii) a budem dúfať, že Aliancia mi chýbajúce informácie doplní.

Mě osobně se více líbil první díl. Dvojce určitě ubírá rozepře mezi Tris a Tobiase. Tris sice brečí, ale snaží se s tím nějak poprat, za to Tobias si na všechno stěžuje a pak se zachová úplně hloupě. Ti dva si nemají co vyčítat.

Mě se líbil druhý díl stejně jako první. Zhltla jsem to jedním dechem. A Čtyřka je prostě skvělý :-)

Asi budu tvořit výjimku, ale mě druhý díl neskutečně bavil! O čemž svědčí i to, že jsem ho přečetla za necelý den a půl.
Chvilkama jsem se ztrácela v příbuzenských a "frakčních" vztazích mezi postavami, mezi tím kdo koho zradil a v různých strategiích, ale to jen pomáhalo tomu, že jsem nevěděla, na čem jsem a komu mám vlastně věřit. A ke konci už jsem jen čekala nějakou zradu, jen jsem netušila odkud přijde. Ve vyznění celých dosavadních dvou dílů mi ten závěr přišel jako nejlogičtější způsob, ale zároveň nebyl tak prvoplánově předvídatelný. Tleskám autorce a těším se na poslední díl. Jen škoda, že Tris tady hodně šla na vlastní pěst a Tobias kvůli tomu nedostal tolik prostoru.