Vražda v Olomouci

Autor dělá ostudu historickým knihám. Nedávno jsem dočetl vynikající knihu o Cyrilovi a Metodějovi Svatí kacíři a nyní jsem se znechucením dočetl tento nudný a nečtivě psaný blábol. Postavy knihy jsou mdlé a mluvící jazykem, který se snaží vyjadřovat dávnověkost.

Vraždu, která nebyla dodnes objasněna, využil autor k napsání historického románu, který se historickému románu ani zdaleka neblíží. Autor totiž zcela rezignoval na dějovou linku, pokud do ní tedy nepočítáme potácení se hlavního "vyšetřovatele" od jedněch dveří ke druhým. Příliš se mu nepovedlo ani vykreslení atmosféry tehdejšího života v českém království. Snad jen vykreslení vojenského života v průběhu šikování polské výpravy, popis vojenského ležení a vykreslení charakteru a jednání Hynka z Dubé se zdařilo.

Výborná volba pro ty, jež namísto „zhistorizovaných“ beletrií chtějí ani ne tak detektivku jako spíše historické vyprávění, nikoli však hodné Englundových Nepokojných let či Válce proti Albigenských od Fulchera Chartres – spíše trochu románového stylu.
Při čtení rádoby historických detektivek Vlastimila Vondrušky se mi dostala do rukou Daňkova knížka. Už od začátku jsem ji musel vyslovit uznání. Ačkoli byl autor spíše divadelník, scénárista, filmař, dramaturg a režisér, nevěřím, že neprošel alespoň minimem historického vzdělání. Nebo jakýms takýms odborným zájmem.
Knížka není detektivkou v pravém slova smyslu (viz zmiňovaný Vondruška). Smrt Václava III. a následné shrnutí a dobádání se všech historických hypotéz a skazek a báchorek (typických pro časopisy popularizující historii, kdy čas od času některý dryáčnickým způsobem vyhlásí do světa senzační zjištění o vraždě posledního Přemyslovce a přitom jen papouškuje staré a nastokrát omleté dohady – které v knize také zazní) nemají moc společného s detektivkou pravého slova smyslu. Investigativní rádoby historické vyprávění s prvky románu, podchycené (mne uspokojivě) barvitě vykresleným historickým pozadím je něčím větším. Přináší vykreslení dobových nálad, prezentaci smýšlenek vhodně prezentovaného používání některých archaismů. Naprosto mě nadchlo dodržování formálních pravidel dobových písařských kanceláří (třebaže jsou autorem vycucané z prstu, jenom „jakože“ by mohly vypadat, což nám sám přiznává).

Trošku protivná mi byla postava lazebnice Hatavy. Nelze ji však upřít jistou potřebnost pro děj – zejména pro občasné zásvity ženské logiky, schopnosti empatie atd., které tvrdí mužští hrdinové nebyly schopni. Na druhou stranu jsou v knize i vtipné a legrační momenty. Neuvěřitelně mě rozesmál list mnicha Tibertia o zpět nabyté počestnosti pana ze Šternberka. A jiné.

Tedy. Kniha tvoří velice zajímavou směsku historického vyprávění, detektivky, románu naráz. Nesnaží se o žádné novoty a fantazie v náhledu na danou problematiku. Naopak. V momentě vystřílení všech fakt je příběh utnut a skončen. Osobně jsem ji přečetl jedním dechem – ačkoli já podobné knížky hltám. Přestože jsem chtěl knihu hodnotit mírněji, při pohledu na vysoké hodnocení jiných a mě méně hodnotnějších knížek ji s drobnou výčitkou dávám plné bodování.