Portnoyův komplex

Tahle kniha, asi proto že je napsaná naživo a bez skrupulí, mne místy opravdu pobavila, ale nastínila dnešní současný život, a je zcela irelevantní, že ji Roth napsal v roce 1969, ale jak jsem poznal, moc věcí (až na ty technické), se za tu dobu moc nezměnilo viz např malé romány od Miky Waltaryho (Město smutku a radosti; Velká iluze; Zázračný Josef). Mluví podobným stylem o současných vztazích, osobních problémech a výjimkou není ani tato Rothova kniha. Četla se dobře.

Jakože někdy taky neškodí si přečíst i nějakou očividnou úchylnost jen aby člověk věděl, jak žijí ostatní. U téhle jsem se chvílemi i upřímně bavila, asi nejvíc u scény vystříknutí na strop koupelny a škvaření semene na žárovce, ovšem ani varle cestovatel nebyla úplně špatná vzpomínka. Celá kniha je vlastně psychoanalytickou zpovědí 15letého kluka uvězněného v těle dospělého chlápka který chce něčeho dosáhnout, ale neví čeho a neví jak na to. A chce to hned. Teda hned jak si přestane hrát se svým ,,mezinožím" (nejlepší slovo z celé knížky). Poslední kapitola byla sice v mých očích trošku nadbytečná, ale samotný konec to zachránil - říct, že má hlavní hrdina po ptákách asi není nejhorší vyjádření, což?

PS.: líbí se mi zadní strana přebalu Odeonovského vydání - kdo může o své knize říct, že má na zadku fakt zadek? Vtipné

Kniha měla slabší a silnější momenty. Většinou mě to ale moc nebavilo. Nejvíc mne bavily příhody s Opičkou a pak některé části z dětství.

Při čtení se mi neustále vybavoval Woody Allen, který by tu postavu mohl hrát z fleku. Sexem posedlý židovský mladík, který se u psychoanalytika svěřuje se svými problémy a vypráví svoje životní zážitky. Ke kontroverznosti knihy bych dodal, že vyšla v roce 1969, a od té doby se přeci jen hranice i v literatuře výrazně posunula, takže některé kapitoly vyvolají dnes pouze úsměv. Ale o to v komedii jde.