Matky
Profil knihy je v inom jazyku
Všetky obaly
#O čom je kniha Matky?
Jmenuju se Petr Ramon a v Tichém Újezdě žiju už osmdesát dva let, začíná zpověď starého muže. Vypravěč příběhu je jako Cháron, jako námořní kapitán, který viděl tonoucí, umírající i ty, které moře záměrně vyvrhlo, přestože se urputně bránili. Jeho manévrovacím prostorem je kamrlík – vrátnice nemocnice, kde strávil celý svůj dospělý život. Jeho vzpomínky však neznají místo ani čas, rozprostírají se přes celé století; před jeho očima defilují dějiny jako dlouhý zrezivělý vlak. Petr Ramon je očitý svědek. A sběratel předmětů. Na vršek registrační skříně ukládá věci, které někdo ztratil, někde zapomněl. Stačí je zahlédnout, stačí se dotknout – každá drobnost iniciuje vyprávění, nastaví stav mysli, vstoupíme do děje spolu s ní. Nejprve je tu válka a zlaté vlasy Věry Mossesové; pak přestoupíme do doby, kdy ještě nebylo možné na krutost zapomenout, a pak k časům, kdy bolest náhle ustoupila jak horečka. Léta sedmdesátá, léta devadesátá. Před našima očima metastázuje kaleidoskop ženských postav. Některé mají děti. A musí se jich nedobrovolně vzdát. Některé nemůžou mít děti, a trpí. A některé je jednoduše mají. Desítky let procházejí kolem vrátnice, kolem strážce brány, různé ženy a zanechávají stopu, znak. Na konci milénia, u konce s dějinami, se film zpomaluje a krouží zpět. Petr Ramon začíná mluvit sám o sobě. A o své matce. A o Emilovi. Poslední slova tisíciletí, nový příběh. (Založil/a: Moreanne)
(Zobraziť viac 
)
)
Štatistiky
Vydanie
Kniha (1)
Komentáre
Zaujal mě hlavně vypravěč, tak nějak jako by se zhmotnil a povídal ty příběhy přímo vedle mě. Osudy žen, vyprávěné přes předměty, které zanechaly, jsou rozmanité. Každý příběh má v sobě něco jiného a všechny jsou tak trochu propojené. Pěkné.
Kniha přečtená díky Čtenářskému klubu tady a musím říct, že to bylo velmi zajímavé čtení. Pohled postaršího muže na osudy různých žen (matek či nematek). Moc hezky vykreslené postavy i zajímavý děj.
Na tuto knihu jsem narazila náhodou, a to díky Čtenářskému klubu ČBDB, kde byla kniha bonusovou pro tento měsíc. Abych pravdu řekla, sama bych po knize asi nesáhla, ale o mnohé bych přišla. Titul vypráví osmdesátiletý muž, který přes šedesát let pracuje jako vrátný v nemocnici. Je pozorovatelem životních osudů. Kniha se skládá z několika příběhů o ženách, s nimiž se vypravěč setkal a měl možnost sledovat jejich osudy. Některé příběhy jsou veselé, jiné jsou ale poměrně smutné a těžké. Úvod k jednotlivým příběhům je poměrně zvláštní, představuje se tam sám vypravěč, nechá čtenáře nahlédnout do prostoru své vrátnice, kde má starou kartotéku, na niž odkládá zapomenuté či ztracené věci. Tyto věci má pak spojené s jejich majitelkami, jejichž příběh poutavou formou zprostředkovává. V jednotlivých příbězích se střídají dva typy vypravěče, nejen ich-forma, jež zastupuje staříka z vrátnice, ale i er-forma, jež nezúčastněně zprostředkovává pohled přímo očima dané ženy. Hlavním tématem je žena jako matka. Na toto téma je nahlíženo očima muže vypravěče a muže autora, což skýtá velice zajímavý příběh. Jedná se o dvacátý druhý svazek České řady od nakladatelství Odeon. Mohu vřele doporučit všem čtenářům, kteří mají rádi originální příběhy z pera českých autorů.
Obsahuje spoiler 
Výběr témat jednotlivých povídek je jako z katalogu aktuálně nejpopulárnějších klíčových slov české literatury: koncentrák, odsun Němců, neplodnost, potrat, adopce, homosexualita. Řazení do dekád zároveň ukazuje i národní historii, jak procházela jednou obcí. Budiž Koubkovi ke cti, že citově nevydírá, naopak, vypravěč přenáší na osudy jiných vlastní smířlivost, tragédie zasazuje do kontextu a dělá je tak snesitelnějšími, nedorozumění vyrovnává láskou (zaujalo mě opakované idylické soužití lidí z různých vrstev, zkrátka pokud se chce, život nikomu nedrhne). Je to tak uhlazené čtení, jazykově i dějově, že rychle uplyne a nevyvolá silnější emoce, jen lehký smutek nebo nostalgii. Bezpečné, bezbolestné nakouknutí do ošklivých dob a těžkých životů, ve kterých ale nikdo nezůstane smutný, na konci je vždycky láska nebo alespoň vyrovnanost.
Sbírka pečlivě spojená, provázaná, místy kvůli tomu neuvěřitelná, když vypravěč popisuje to, co nemohli vědět ani jeho hrdinové; obsahuje všechno, co se sluší neopomenout, nikde nevybočuje, nikde neztrácí tempo. Taky ale ničím výrazně nezaujme a nezůstane dlouho v paměti. Debut je to ale pořád příjemný, takové nenáročné čtení o složitých věcech.
Výběr témat jednotlivých povídek je jako z katalogu aktuálně nejpopulárnějších klíčových slov české literatury: koncentrák, odsun Němců, neplodnost, potrat, adopce, homosexualita. Řazení do dekád zároveň ukazuje i národní historii, jak procházela jednou obcí. Budiž Koubkovi ke cti, že citově nevydírá, naopak, vypravěč přenáší na osudy jiných vlastní smířlivost, tragédie zasazuje do kontextu a dělá je tak snesitelnějšími, nedorozumění vyrovnává láskou (zaujalo mě opakované idylické soužití lidí z různých vrstev, zkrátka pokud se chce, život nikomu nedrhne). Je to tak uhlazené čtení, jazykově i dějově, že rychle uplyne a nevyvolá silnější emoce, jen lehký smutek nebo nostalgii. Bezpečné, bezbolestné nakouknutí do ošklivých dob a těžkých životů, ve kterých ale nikdo nezůstane smutný, na konci je vždycky láska nebo alespoň vyrovnanost.Sbírka pečlivě spojená, provázaná, místy kvůli tomu neuvěřitelná, když vypravěč popisuje to, co nemohli vědět ani jeho hrdinové; obsahuje všechno, co se sluší neopomenout, nikde nevybočuje, nikde neztrácí tempo. Taky ale ničím výrazně nezaujme a nezůstane dlouho v paměti. Debut je to ale pořád příjemný, takové nenáročné čtení o složitých věcech.
