Chlastej a modli se

Zprvu mi to hodně připomínalo Jamrtálské povídky a jejich dekadentní atmosféru.
Nahlédnutí do duše undergroundu celkem fajn odlehčeným způsobem, který Čro svou četbou na pokračování dotáhl téměř k dokonalosti.

"Civěl jsem na něj jako kapr. . .

Člověk ostatním nikdy nemá dát najevo, že není šťastný. . .

Cestoval jsem po ní jako po mapě, od kotníků až do krku a zase zpátky. . ."

Mám obdiv k umanutosti tohoto odporu vůči zrůdnému režimu na jehož následky dojíždíme dodnes. Ovšem daleko hlubší je soucit se zmařenými šancemi na poctivý život.
Je to jako když puberťákovi násilím berete to, pro co zahoří nadšením. Zpravidla docílíte přesného opaku, zafixujete ho v jeho nezralosti.

"Slova se proměnila v cizí jazyk. Vždyť to vole držíš obráceně."

Knihu bych neučetla i u poslechu jsem chvílemi ztrácela pozornost pro monotónnost tématu, ale přesto to bylo fajn.
4/5

Bohužel jsem měla možnost autobiografii Josefa Vondrušky pouze slyšet a rozhodně si jí toužím přečíst. Byla jsem totiž... okouzlená. Do tohoto setkání se mi nepovedlo najít klíč k 70. letům, natož undergroundu, on mi je doslova otevřel. Je to uchvacující čtení, Vondruškův vnitřní svět je tak... čistý. Jeho obdiv k Vůdci, jak tituloval Magora Jirouse tak... absolutní, jeho láska k rocku tak... hluboká. Tak moc, že jsem si našla i jeho vlastní muziku. Platonická láska pro mě každopádně, Vondruška ve mě otevřel tajnou komnatu tesknoty, jako bych toužila po životě, jaký prožil on. Což je samozřejmě nesmysl, jsem Bondyho slovy postiženec a svojí tesknotu si užívám v pohodlí svého středostavovského života, ale bylo to bolestně krásné.