Hovory se spodinou
Profil knihy je v inom jazyku
Všetky obaly
#O čom je kniha Hovory se spodinou?
Jak se žije na okraji společnosti v dnešní Číně: prostitutka, omývač mrtvol, buddhistický mnich, hlídač veřejných záchodků, stoupenec sekty falun-gong, bývalý rudý gardista, rodina oběti masakru na Náměstí Nebeského klidu nebo mistr feng-shui a mnoho dalších zpovídal s respektem, vcítěním a smyslem pro humor Liao I-wu, jeden z nejznámějších čínských autorů a někdejší politický vězeň.Tyto jedinečné rozhovory nám ukazují Čínu, kterou nemáme šanci jindy spatřit – Čínu utlačovaných bezdomovců, vyvrhelů a pouličních muzikantů, jimž nikdo nemůže vzít jejich důstojnost, vtip a lidskost.
Jde o humánní knihu, která vyvolala všude, kde vyšla, mimořádnou pozornost. Liao i-wu (1958) vyrůstal jako dítě rodičů bez „povolení k trvalému pobytu“ ve velké bídě a hladu 60. let 20. století. V roce 1989 uveřejnil báseň Masakr. Za ni byl na čtyři roky uvězen do těžkého žaláře, kde byl mučen. V roce 2007 byl nezávislým čínským PEN-centrem vyznamenán cenou „Svoboda psát“. (Založil/a: Kůstka)
(Zobraziť viac 
)
)
Štatistiky
Vydanie
Kniha (1)
Komentáre
25 rozhovoru z okraje cinske spolecnosti. Nektere zajimave, nektere poburujici, nechutne, az k zbliti. Liao I-wu vyzpovidal komunisty pranyrovane velkostatkare, budhistickeho mnicha, komunisticke funkcionare, prostitutky, vezne odsouzene na smrt, svedky kanibalismu...
Na začátku se mi četlo trochu hůř, ale to bylo tou spoustou jmen. Pak se to nějak upravilo a kniha mne vtáhla.
Kniha o čínských tradicích, o útlaku za převratu, znárodňování, perzekuování. O letech neuvěřitelné bídy - opravdu chudáci. Zejména pak je tato kniha o lidech. Nemůžu se ubránit otázce, jak by to vypadalo v minulosti u nás, kdybychom byli tak velkou zemí jako je Čína?
Určitě stojí za přečtení.
Kniha o čínských tradicích, o útlaku za převratu, znárodňování, perzekuování. O letech neuvěřitelné bídy - opravdu chudáci. Zejména pak je tato kniha o lidech. Nemůžu se ubránit otázce, jak by to vypadalo v minulosti u nás, kdybychom byli tak velkou zemí jako je Čína?
Určitě stojí za přečtení.
Příběhy lidského utrpení, bezpráví či lidské špíny v pozadí čínského komunismu a kulturní revoluce. Další důkaz, že komunismus byl a je zločinným režimem. Ničení památek, hladomor, komunistický kolektivismus, perzekuace atd. Nejvíce mě zaujal příběh o převaděči mrtvol naopak rozesmutněl příběh budhistického mnicha.
Liao I-wu mě neuvěřitelně dojímal svou odvahou psát, co si myslí, ve státě, kde je něco takového absolutně nemožné. Několikrát byl za to ve vězení, šikanován, sám se tam několikrát pokusil o sebevraždu. Je tedy obrovské štěstí, že Hovory se Spodinou nakonec máme.
V knize najdeme pětadvacet rozhovorů. Pětadvacet namátkově vybraných osudů chudých lidí,
zdánlivě bezvýznamných, ale díky Liaovi se staly nesmtelnými. A to v jakémkoli slova smyslu. Četla jsem o zrůdných šikanách v čínských vězeních, o takovém hladu a nouzi, které nutilo dokonce rodiče pojídat vlastní děti! O žebrácích a zlodějích, o prostitutkách, o hlídači veřejných záchodků, o maskérovi mrtvých, vykradači hrobů,
o upalování malomocných, četla jsem rozhovor s odsouzencem na smrt, jehož rozloučení s autorem znělo, jako by si měl jen odskočit pro rohlíky: "Dobrá kámo, dám si ještě poslední cigáro na cestu a pomažu."
Všechno se mě to hluboce dotýkalo. Jevilo se to být jen jako sen. Jako by to ani nemohl být tento svět. Vždycky, když o této knize někomu povídám, mám husí kůži jak hrachy.