Volání minulosti

Něco tomu chybělo. - To byl nejsilnější dojem, který ve mně kniha po dočtení zanechala. Zpočátku se děj, postavy i prostředí jevily jako velmi tajemné a díky tomu dostalo čtení takový napjatý nádech, což se mi líbilo. Ale pak se Woodová začala opakovat v motivech a myšlenkových pochodech postav a gradace se totálně zasekla. A i když závěr měl být asi velkým překvapením a epickým vyvrcholením, tak se tak bohužel nestalo. Prostředek knihy uspal natolik, že to posledních 30 stran nedokázalo zvrátit a kýžené trnutí strachem a nedočkavostí se opravdu nedostavilo. Nehledě na to, že bystřejší jedinci přijdou na to, kdo je hlavní pachatel, zhruba ve čtvrtině knihy, takže se nekoná ani závěrečné chápavé "Ahááá", ale jenom "Hmmm", kdy sami sebe můžete poplácat po rameni, že jste si to mysleli celou dobu správně, ale to je asi tak všechno. Co mě ale asi nikdy nepřestane fascinovat a bavit na Woodové, jsou její znalosti. Každá její kniha je z jiného prostředí, doby, kultury, etniky, země... a pokaždé máte pocit, jako by daný příběh psal spíš nějaký profesor, který má dané téma totálně v malíčku a jenom si tak pro svou radost odskočil od psaní studií k prozaické knize. V tomhle směru chovám ke spisovatelce opravdu hluboký obdiv.

Obsahuje spoiler Nebolo to také dobré ako Panenky z raje, ale nebolo to ani zlé. Kniha bola nabitá napätím od začiatku až do konca. Malo to hororové prvky a atmosféru. Vzťah Colina a Leyli mi prišiel ako neskutočné klišé. Ja som sa toho počas čítania obávala, že to takto bude a aj sa mi to potrvrdilo. Koniec ma vcelku prekvapil.

Za mě autorčina jedna z nejlepších knih. Od začátku čtivé, napínavé a zajímavé.
Souhlasím, že už v polovině jsem tušila kdo za tím vším je, nicméně i tak hodnotím velmi kladně.

Dala jsem knize šanci, přečetla jsem víc než 120 stran ale potom jsem to vzdala. Nekonečné omílání dokola toho, že Leyla chce zjistit pravdu. A nikdo z rodiny jí ji nechce říct. Nebavilo mě na tom vůbec nic, ani děj, ani postavy.