Maus II: A tady začalo moje trápení

Druhý díl mě oslovil ještě méně než první díl. Asi to je hlavními postavami - Vladek i jeho syn mi byli dost nesympatičtí. Mnozí čtenáři obdivují Vladkovu duchapřítomnost - já to nazývám spíše vykutáleností a chytráctvím. Jeho lakomství, snaha o podlézavost či schopnost využít každou situaci ve svůj prospěch, mu pravděpodobně zachránila život v koncentračních táborech, ale mé sympatie určitě nezískala. To, jak radil Anje, aby se nedělila se spoluvězeňkyněmi nebo jak nechtěl dát ostatním napít, aby měl dost sám pro sebe, z něj rozhodně nedělá žádného příkladného hrdinu.
Také na vztahu Arta s otcem nevidím nic zajímavého. Otec si samozřejmě nese určité trauma z války - to ale měli všichni, kdo jí nějakým způsobem prošli. Art je jiný a otcovu povahu možná zbytečně příliš prožívá.
Dílo má svůj smysl - zvláště pro Američany, kteří toho o 2. světové válce a holocaustu tolik neví. Pro mě to ale bylo spíše nezáživné čtení.

Skvělý komiks, téma je silné, ale i zpracování. Souhlasím s uživatelem Emko - příběh vás pohltí a tem muž, kterého po oběsili po tom, co se vrátil z Osvětimy - když jsme to četla, udělalo se mi zle.
Život je o štestí a duchapřítomnosti, o předvídání, co může nastat. A otázka viny, že člověk žije, kdyžy ti ostatní ne, ktrá je v komiksu také zmíněna, je myslím stále aktuální a plno lidí ji ma stále vnitřně nedořešenou.

Ztotožňuji se s tím, co jsem psala již v komentáři k prvnímu dílu tohoto komiksu. Víc takových knih, které by přiblížily toto neslavné období našich novodobých dějin co nejširšímu okruhu čtenářů.
Ne každý (na rozdíl ode mě) čte rád jak literaturu faktu, tak beletrii, která se k tomuto tématu váže. Proto i holocaust zpracovaný ve formě "oživlých malůvek" se počítá...

27 / 2020

Komentuji oba díly spolu, beru to jako jeden celek. Spiegelman si vybral dost těžké téma, pokud bych měla hodnotit pouze rovinu války, tak by u mě komiks celkem propadl. Nedokážu posoudit nakolik je vyprávění historicky přesné, ale beru to s rezervou, protože to jsou vzpomínky vyprávěné o více jak třicet let od ukončení války. Krvavé putování dějinami mi přišlo takové... nechci napsat nijaké, ale přišlo mi to spíš psané pro děti/studenty/mladší čtenáře/čtenáře, kteří toho o holokaustu moc nevědí. To, co se mi na vykreslení Vladka Spiegelmana nejvíc líbilo, bylo, že to byl člověk se všemi dobrými i špatnými vlastnostmi. Vladek velmi rychle (aspoň to tak vyznívá) pochopil, že se musí starat pouze sám o sebe, potažmo o svou ženu. Možná to není dostatečně hrdinské nebo altruistické, ale o to víc je to lidské a uvěřitelné.
Mnohem víc mě zaujala rovina poválečná, která se zabývá pochroumanými rodinnými vztahy a ukazuje, jak moc válečné utrpení dokáže ovlivnit nejen toho, kdo ho prožil ale i další generaci. Vladek si z války odnesl například chronické škudlilství, hádavost a přestože byl segregován na základě své víry, tak i rasismus - scéna s černým stopařem. Samotný autor jako syn, ale také nebyl příliš sympatický, na jednu stranu jsem ho chápala, že ho neustálé vyžadování pozornosti z otcovy strany otravovalo, na druhou mi někdy Vladka bylo fakt líto. Bylo to zkrátka jak na houpačce, jednou jsem se přiklonila k otci, podruhé k synovi.
Co se týče tolik diskutovaného zobrazení národů jako zvířat, tak to považuji za geniální nápad, možná pro někoho šokující, ale ve své podstatě skvělý. Autor zkrátka vzal německou propagandu, přetvořil ji a nastavil jí tím nemilosrdné zrcadlo. Je jednoduše hloupé národ, rasu takto jednoduše škatulkovat.
Poslední věc, ke které bych se chtěla vyjádřit je kresba, přečetla jsem už celkem dost různých komiksů, ale tenhle výtvarný styl mi fakt nesedl. Nezvykla jsem si ani u druhého dílu. Chyběly mi tam občas grimasy a celé mi to přišlo chladné, odosobněné, neemoční.
Závěrem musím říct, že jedno se musí Spiegelmanovi nechat: změnil dějiny a vnímání komiksu a z undergroundu byl katapultován do pomyslné komiksové síně slávy.