Paměti katovské rodiny Mydlářů 1

Paměti této rodiny sahají hluboko do minulosti, kterou asi autor, z kusých informací vyfabuloval do objemných příběhů.

Archaický jazyk jistě odradí nejednoho čtenáře.. A je to hrozná škoda.. Nejen kvůli detailním popiskům mučení, které jsou s knihou často spojovány.. Ale jde o postavu člověka na okraji společnosti, mnohdy lepšího než byli Ti, kteří se nazývali jeho "středem". Tedy alespoň tak nějak to Svátek pojal..

Přečtěte si .. :)

Víc fikce než historický román, lehké čtení své doby. Svátek nakládá s daty i fakty vcelku volně a účelově, vybírá si dramatické a romantické střípky, aby mohl hrdiny líčit jako romantické vyvrhele morálně čnějící nad své okolí, příběh koření podrobnými popisy práva útrpného, nezastřeně straní Čechům a češství proti všemu ostatnímu. Pokud ale nežádám historický realismus, má knížka velké kouzlo starých časů, také díky záměrně archaizované češtině (i na svou dobu, ale autor přesně odhadl hranici, kdy jazyk neruší, jen dodává na zajímavosti). Že jsou postavy černobílé? A co, vždyť ty kladné mluví opravdu moudře a jsou to sympaťáci k pohledání, ne jen papírem šustící figuríny. Že nesedí datace a text občas popírá sám sebe, jako by autor odeslal nakladateli kapitolu, nenechal si opis a zapomněl, co vlastně napsal? A co, když mě to přimělo ověřit si některá fakta, takže jsem zjistila věci, o které by mě jinak nenapadlo se zajímat. Na mém hodnocení se asi dost podepisuje, že jsem četla v době, kdy jsem si potřebovala odpočinout – to se mi splnilo měrou vrchovatou a nad očekávání příjemně. Uvidím po dalších dílech, jestli se nepřesytím.

Použití archaické češtiny mě zpočátku trochu děsilo, ale velmi rychle jsem si na ni zvykla. Pak už šlo čtení skoro samo. Děj ubíhá rychle, nikde se příliš nezdržuje a hlavně nabízí hodně blízký pohled na katovské řemeslo. Překvapilo mě, že jejich práce nebyla až taková "nuda", jak jsem předpokládala :-)

Po přečtení knižní série o Janu Mydláři jsem sáhla po dalším autorovi této tématiky. Knížka se mi četla moc hezky, ale musím říct, že Štorkánova série se mi líbala víc.

Musím přiznat že z použitého jazyka (hlavně slovosledu) jsem byl nejdřív dost nešťastný - ale po pár stránkách si člověk zvykne, navíc kniha se čte sama, děj odsýpá, nejsou zde žádné zdlouhavé pasáže. Je úžasné nahlédnout do zákulisí řemesla, o kterém se moc nepíše, a také si prohlédnout dobu Rudolfa II. zase z jiného pohledu - a právě archaický jazyk dojem z knihy ještě vylepšuje!

Skvělá kniha. Kloubí se v ní zajímavý příběh s trochou sadismu a faktickými informacemi z konce 16.století, díky kterým si člověk udělá obrázek o tehdejší společnosti. Co se týče formy, musím souhlasit, že na archaický jazyk si člověk opravdu rychle zvykne.