Broskve pro otce Francise
Profil knihy je v inom jazyku
Všetky obaly
#anglická literatura
#britská literatura
#čokoláda
#islám
#magický realismus
#multikulturalismus
#společenské
3. kniha v sérii Vianne Rocher.
Ukázka z textu
Pospěš si, pospěš si. Zase ten hlas. Čí je? Můj vlastní? Armandin? Nebo je to hlas měnícího se větru, který vane tak mírně, že někdy skoro uvěřím, že úplně ustal? Tady, v poslední části naší cesty do Lansquenetu, je silnice lemovaná pampeliškami, většina z nich už odkvétá, takže je vzduch plný lehoučkých zářivých částiček. Pospěš si, pospěš. Reynaud říkával, že když necháte pampelišky, aby se rozsemenily, dostanou se příští rok všude – podél cest, na krajnice, do květinových záhonů, vinic, hřbitovů, zahrad, dokonce i do prasklin v chodnících – takže během jednoho roku, možná dvou, nezůstane nic než pampelišky, rozlezou se po celém kraji, hladové, nezničitelné… Francis Reynaud nenáviděl plevel. Ale já jsem měla vždycky ráda pampelišky, jejich veselé tvářičky, lahodné listy. Ale nikdy jsem neviděla, že by jich tu rostlo tolik. Rosette je ráda trhá a rozfoukává semínka do větru. Příští rok… Příští rok… (Založil/a: Eli.)
O čom je kniha Broskve pro otce Francise?
Vše ale vezme za své ve chvíli, kdy Vianne dostane dopis od kamarádky Armande, v němž píše, že vesnička Lansquenet bude Vianne brzy zase potřebovat a zve ji k návštěvě – i kdyby jen měla položit květiny na její hrob. Armanda už je totiž osm let po smrti…Ukázka z textu
Pospěš si, pospěš si. Zase ten hlas. Čí je? Můj vlastní? Armandin? Nebo je to hlas měnícího se větru, který vane tak mírně, že někdy skoro uvěřím, že úplně ustal? Tady, v poslední části naší cesty do Lansquenetu, je silnice lemovaná pampeliškami, většina z nich už odkvétá, takže je vzduch plný lehoučkých zářivých částiček. Pospěš si, pospěš. Reynaud říkával, že když necháte pampelišky, aby se rozsemenily, dostanou se příští rok všude – podél cest, na krajnice, do květinových záhonů, vinic, hřbitovů, zahrad, dokonce i do prasklin v chodnících – takže během jednoho roku, možná dvou, nezůstane nic než pampelišky, rozlezou se po celém kraji, hladové, nezničitelné… Francis Reynaud nenáviděl plevel. Ale já jsem měla vždycky ráda pampelišky, jejich veselé tvářičky, lahodné listy. Ale nikdy jsem neviděla, že by jich tu rostlo tolik. Rosette je ráda trhá a rozfoukává semínka do větru. Příští rok… Příští rok… (Založil/a: Eli.)
(Zobraziť viac 
)
)
Štatistiky
Vydanie
Kniha (1)
Komentáre
Jestli jsem byla nadšená Čokoládou a Krysařovými střevíci, neumím dostatečně popsat, jak moc mi "chutnaly Broskve". Joanne Harris se ve všech 3 knihách trefila do toho, co mě baví . "Broskve" byly velmi propracované, tématika aktuální i pro čtenáře za 20 let, troufám si říci. Autorka píše s lehkostí, slova na sebe navazují s naprostou samozřejmostí a tvoří skvělý příběh, nutí otáčet jednu stránku za druhou. Postavy skvěle vykreslené, zrají jako broskve na Armandině stromě.
Doma mám předchozí knihy a moc se mi líbili.V Knižním klubu jí ted mají tak jsem si jí koupila a už se na ní těším.Snad mne nezklame.Určitě ne.
---------------------
Kniha je bomba.Za den přečtená.To se mi dlouho nestalo.Doporučuji všem.Nemohla jsem se od ní odtrhnout.
---------------------
Kniha je bomba.Za den přečtená.To se mi dlouho nestalo.Doporučuji všem.Nemohla jsem se od ní odtrhnout.
Zajímavá kniha o Vianne , která dostane dopis ve kterém dostane pozvání na návštěvu a tím se jí změní celý život .
Skvely navrat do Lansquenetu a opetovne setkani s Vianne a ostatnimi. Navic lehce nadcasova tematika stretu s islamskymi pristehovalci, ktera je bohuzel tak aktualni.
A pridana hodnota? Mam strasnou chut na broskvovy dzem :-D