Ptáci a jiné povídky

Celek hodnotím 80%, ale nejvíc se mi líbila povídka Alibi a Ptáci, je v tom asi ta pravděpodobnost ano vraždící maniak hledající osamělou ženu, to se může stát. Ptáci kteří touží po vyhlazení lidstva i to je možné. V každém případě i ostatní povídky patří mezi ty lepší.

Snad každý zná „Ptáky“. A to zvláště díky skvělému Hitchcockovu filmovému zpracování, díky kterému se dostali do povědomí široké veřejnosti. I já je před nedávnem opět přečetl v souboru povídek „Tichá hrůza“, a bohužel až tam jsem si poprvé uvědomil, kdo je vlastně „skutečným“ autorem, resp. autorkou. Což je dost ostuda, když jsem je četl už podruhé. Do té doby jsem to nevěděl, a bral režiséra i jako autora díla. A tak jsem zákonitě zatoužil blíže poznat i jiné povídky od „nově objevené“ úžasné Daphne Du Maurier. Což se mi před nedávnem poštěstilo v jednom nenápadném antikvariátu, kdy mi padlo oko na tento svazek. Koupil a neprohloupil. A byl fascinovaný. Jestli mě opravdu nějaká povídka zde „přišpendlila k židli“, tak fantastická „Jabloň“. Podle mě výklad smyslu příběhu není úplně jednoznačný. Tedy dá se vyložit dvojím způsobem. Buď stará jabloň může být vnímána jen jako „potížistka“, která svým tvarem, chováním a zasahováním do života hlavního hrdiny připomíná jeho zemřelou, věčně nabručenou a nespokojenou manželku, která mu ze života dělala plíživé peklo, a i po své smrti dokáže v odstupu času nakonec zahubit i jeho. Nebo to je jen ubohý strom, ale opět obraz mrtvé manželky, jehož snahu po alespoň malém uznání v tom, co dokáže udělat, ocení jen ti „jiní“ (zahradník, služebná), kteří vše vnímají zcela jinak, a naopak se podivují chování „pána“. Jim se strom líbí, ovoce jim chutná, nechtějí ho pokácet, a všímají si, že za život je „nebožka-strom“ uměla pochválit. A oni si jí vážili. V každém případě jsem byl unešený hloubkou tohoto příběhu. Paradoxně jsem si vzal více z toho druhého pohledu, ač hrůza objímá spíše první variantu. Co když si ve svém životě často neuvědomujeme, že můžeme někomu i nevědomky ubližovat, přehlížet ho, nedoceňovat ho či neobdivovat, ač si to v určité míře zaslouží, a to i když není „nejdokonalejší“? Kdy vzdechy a neustálé upozorňování na své starosti, a to ať se jedná o kohokoliv, tak místo aby nás vedly ke kladení si otázek: „Mohu nějak zasáhnout, více si všímat, naslouchat, či nějak preventivně zakročit?“, bereme jen jako otravné bzučení dotírajícího hmyzu, jenž neustále poletuje okolo nás a nedá nám pokoj? Kdo ví. „Teď se nedívej“ se skvěle rozjíždí, graduje, ale závěr bych si představoval trochu jinak, grandiózněji podaný. Zápletka ve výsledku působí trochu „banálně“, jako by ztratila dech, po tom všem, co bylo „do příběhu vloženo“. Ale i tak dobrá věc. Proměna lidí ve zvířata viděná „Modrými čočkami“ mi okrajově připomněla „Mullholand Drive“ od Davida Lynche (byli tam králíci, že jo?). Parádní zvrat v „Alibi“ jako by říkal: „Nezahrávej si s osudem druhých, co chceš udělat ty, může být nakonec změněno a použito proti tobě“. Ta proměna pachatele a oběti se mi moc líbila. A vůbec psací styl autorky mi sedne. Žádná zbytečná rozvláčnost, srozumitelný text, a brzy vím, kdo je kdo, nepletou se mi postavy. Jen bych více gradoval vyvrcholení v některých „kusech“, což se týče i posledního příspěvku „Nechoďte po půlnoci“. Celkově jsem byl ale spokojený, určitě stojí za přečtení.

Moje prvni přečtená kniha od autorky.

Kniha obsahuje 6 horových povídek. Nejvíce se mi líbila povídka Jabloň, Ptáci a Alibi. Povídka Ptáci byla nejstašidelnější, v minulosti jsem viděl film. Nejméně se mi asi líbila povídka Nechoďte po půlnoci.

Povídky jsou dobře zpracovány. Jsou napínavé, strašidelné a u některých jsem do posledního závěru netušil, jak dopadnou.

Kniha má pěkné ilustrace.

Velice dobrá knížka. Slyšela jsem jako audioknihu a byla i dobře namluvená. Nejvíc se mi líbily povídky Ptáci a Alibi. Povídka Ptáci se mě dotkla nejvíce, asi proto, že byla námětem k hororovému filmu od Hitchcocka, který všichni dobře známe nebo jsme aspoň o něm slyšeli. Knihu si přečíst můžete, i kdyby jen kvůli dvěma výše zmiňovaným povídkám. Připravte se na to, že u povídky Ptáci vás možná i trošku zamrazí. Zbytek povídek, hlavně Jabloň, mi moc nesedl, proto tři hvězdičky.

Slavný filmový horor Alfreda Hitchcocka z roku 1963 Ptáci mám strašlivě ráda, takže pro mě tato povídková sbírka byla jasnou volbou v rámci čteni s Klasikomily. Předlohu k tomuto filmu jsem nikdy nečetla, takže bylo co napravovat, odlišnosti tam jsou a ne malé, ale jak film tak povídka jsou bravurně zpracované a navodí tu správnou atmosféru. Mimo již zmíněné a nejznámější povídky Ptáci mě hodně zaujala povídka Jabloň, tak ve mě vzbuzovala opravdu tísnivé až nepříjemné pocity. K přečtení rozhodně doporučit můžu.

Tuhle knížku jsem si přečetl hlavně kvůli povídce Ptáci. Nebylo to špatné, ale pod dojmem filmu, mi chybělo budované stoupající napětí, pro které na nějakých třiceti stránkách není prostor. Nakonec se mi nejvíce líbila povídka Alibi. Celkově mi však neseděla zakončení všech povídek. Hlavně v povídce Jabloň. Proto 3/5.

Tuhle knihu jsem přečetl kvůli povídce Ptáci, která je ještě lepší než Hitchcockův film. Vyniká svojí plynule budovanou atmosférou, kdy ptáci postupně terorizují zapadlou vesnici na anglickém pobřeží, a nejen ji, nýbrž celou Anglii. K tomu nostalgická atmosféra poválečné doby dělá z Ptáků povídkový bestseller svého žánru.
Teď se nedívej - Povídka o dvou manželích, kteří jsou na dovolené v Benátkách a tam poznají dvě tajemné sestry-dvojčata. Jenže v Británii jim onemocní dítě, a tak se manželka rychle musí vrátit domů. Jenže ještě téhož večera ji uvidí manžel s dvojčaty na lodi... Je to psané tak, aby samotný závěr šokoval čtenáře v tom, že 95% povídky byla jen taková omáčka k šokujícímu konci.
Jabloň - povídka o vdovci, který si užívá zaslouženého klidu bez manželky, která mu celý život lezla na nervy. Jenže na zahradě stojí uschlá jabloň, která z čista jasna začala rodit plody... Co se týče hororového žánru je to brilantní povídka, ovšem sráží ji spousta feministických a především snobských představ paní autorky (hospodyně, zahradník, honosná jídla jako jsou krevety).
Modré čočky - Podle mě po Ptácích nejlepší povídka, v níž dostane po operaci očí hlavní hrdinka kontaktní čočky, které ji ukážou pravou stránku lidí kolem ní. Podle mě opravdový literární skvost.
Alibi - příběh muže, který si jen tak z vlastního rozmaru vybere ženu, kterou se rozhodne zavraždit. Podle mě to bylo psané moc rychle. Nastěhovala si jej hned do bytu s tím, že on je malíř. Chybu jsem spatřoval v tom, že celá jeho malířská výbava byla nová, nepošpiněná od předešlých maleb a on vůbec neuměl malovat. Toho by si přece všiml každý, že tady něco nesedí.
Nechoďte po půlnoci - další povídka o malíři se tentokrát odehrává v přímořském letovisku mimo sezónu. Malíř se nastěhuje do apartmánu, kde nachází prazvláštní vzkaz, který ovšem nepatřil jemu, nýbrž předešlému nájemníkovi, který byl zabit.

Teď se nedívej 4
Jabloň 5
Modré čočky 5
Ptáci 5
Alibi 4
Nechoďte po půlnoci 4

[225. přečtení, 136. hodnocení, 11. komentář, 82%]

Hodnotim pouze povídku Ptáci, kterou jsem teď četla jako povinnou četbu do školy. Upřímně povídka mě strašně moc bavila, viděla jsem i film a jsem nadsena, moc mě to bavilo. Ostatní povídky neplánují cist :D

Příjemné čtení, nejvíce mě bavila povídka Ptáci a Jabloň. Pokud očekáváte, že se u knihy budete bát, jste na omylu. Ani bych to nenazvala hororovými povídkami, ale je pravda, že autorka to psala před mnoha lety a nyní jsme zvyklí přeci jen na něco ostřejšího.

Špatné to nebylo, i když by několik povídek sneslo víc děsivých okamžiků. Ale musím říct, že se to četlo dobře a díky dokonalým popisům máte pocit, že celou dobu stojíte vedle hlavní postavy (nebo alespoň já to tak cítila).

Povídky působily povětšinou průměrným dojmem. Některé byly neobyčejně zvláštní, ne-li přímo divné. To mě celkem mrzí, protože jsem považovala Daphne du Maurier za neopomenutelný článek klasické hororové literatury, dokud jsem se do ní opravdu nezačetla.
Ptáci ale neměli chybu. Naplnili má očekávání a ani Hitchcock se nemá za co stydět, když je s nimi jeho jméno spojováno. Mohu doporučit povídku číst o jarním večeru s otevřeným oknem, kdy o sobě (přinejmenším v naší čtvrti) dávají ptáci poctivě a nahlas vědět. Hned mě to naladilo na tu správnou vlnu.

Takove to prijemne napinave cteni. Zadne hruzne hororove pribehy. Asi nejvic se mi libila povidka Ptaci

Takýto štýl poviedok je pre mňa dokonalý - šokujúce a prekvapivé závery, špecificky vykreslené hlavné postavy, avšak pri niektorých poviedkach mi prekážalo lemravé tempo posúvania deja, čo mi uberalo na napätí.

- Teď se nedívej - překvapivý závěr; člověk by neměl věřit tomu, co vidí
- Jabloň - stromy nám mnohdy připomínají naše blízké a někdy se i mstí
- Modré čočky - všichni jsme zvířata, jen to nechceme vidět...
- Ptáci - nikdy nevíte, kdy ptákům rupne v bedně...; otevřený konec
- Alibi - utajované vražedné choutky vyjdou najevo, i když už jimi člověk netrpí, je to hold osud; nikdy nevíte, komu vlezete do bytu
- Nechoďte po půlnoci - tajemná potápějící se postava, zátoka skrývající tajemství

Dám 80% a důvod hned ozřejmím. První povídku jsem protrpěla a čekala jsem až skončí, však ostatní byly bez vady na kráse. Nejvíce se mi líbily "modré čočky" a půl povídky jsem čekala jestli se ta paní zabije nebo ne. Pro mne skončila vcelku uspokojivě.
Ptáci. Film jsem neviděla a tak nemohu srovnávat, ale povídka mě potěšila a uvědomila si, že ptáci vlastně nemusí být tak hloupí jak si myslíme. Zarazil mě, ale velmi otevřený konec. Mám pocit, že by to chtělo pokračování, i když potom by to asi nebylo tak krásně záhadné.
Shrnu to, všechny povídky byly skvělé, teda až na tu první :-)

Skvelá zbierka strašidelných poviedok, príbehy plné pomaly stupňovaného desu, nenápadne temná atmosféra, kde v zdanlivo bežnom dni sa môžu stať tie najhoršie veci. Podľa poviedky Vtáci(mimochodom, najlepšia poviedka zbierky) je natočený film, kto ho nevidel, mal by to napraviť.

Všechny povídky jsou pro mne tak akorát napínavé... nebo aspoň k zamyšlení. Knihu jsem četla už asi desetkrát... nejvíc se mi líbí hned ta první. Překvapivé závěry nebo nedokončené závěry - nechají čtenáře v očekávání, o když knuhu zavřete.

Hororový ptačí příběh asi zná každý, takže netřeba komentovat. V knize jsou i další povídky, které jsou napínavé, a jistě by též stáli za zfilmování.