Magický krystal

I tentokrát je to starý dobrý Salvatore se všemi svými klady i zápory. Kdo má Drizzta rád, tomu by se měl líbit každý jeho příběh. Jenže? Úvodní díl Planiny Ledového větru nijak neoslňuje po stránce originality - je to takový Pán Prstenů šmrncnutý WoWkem a prodchnutý archaickou pařbou Icewind Dale. V tomto případě je však těžké určit, kdo od koho a co opisoval. Větší problém mám ale s jazykem a překladem. V knize se opět objevuje několik nelogičností, chybějících písmen a dalších chyb otravujících samotné čtení. Jazyk je zde také posazen tak na úroveň desetiletého chlapce, což samotnému příběhu ubírá šťávu. Opakem této kritiky pak může být dobré tempo a ostatní hrdinové, kteří mě bavili. I v tomto případě by ovšem bylo lepší občas nechat někoho umřít, aby děj dostal potřebný zrychlovák a neředil se do nekonečných single dobrodružství. Magický krystal tak není příšernou knihou, ale mezi silnou konkurencí na vavříny bohužel nemá. První trilogie pro mě proto zatím zůstává milejší vzpomínkou.

Další parádni příběh o Drizztovi. Jediné co mi ubíralo na kvalitě příběhu, bylo obrovské množství překlepů.

S planinou ledového větru (v originále Icewind Dale) jsem se poprvé setkal ve stejnojméné RPG pařbě a nadchla mě. Drizzt je vynikající postava a Salvatore z něj udělal legendu žánru.

Chápu, že v Dungeons & Dragons je možné skoro vše a artefakty bývají mocné, ale tady mi to přišlo až příliš. Krystal, který má svou vůli, dokáže ovládnou jeho nálezce, stavět křišťálové věže a v okamžíku vyhladit celé město - to prostě bylo až moc. I tak je to příjemné čtení, ale další série se mi prostě líbily více.