O kočkách a Kodani

Od doby, kdy jsem přečetla Odyssea, nemám Joyce ráda. Touto útlou knížečkou získal trochu mých sympatií. Ukázalo se totiž, že Joyce má rád kočky. Já taky. Takže to zase tak velký magor, za jakého jsem ho považovala po dočtení Odyssea, není. Ale opět se ukázalo, že k jeho textům jsou předmluvy a doslovy nezbytné. Bez doslovu v Odysseovi bych nepochopila ani to malé zrnko, kterým se pyšním a bez předmluvy ke kočkám v Kodani bych toto dílko považovala za bohapustý výkřik do tmy. Takže vám nebudu prozrazovat o čem předmluva je.

Milá kniha, která potěší, ale doma jí mít nemusím. Moc mě potěšila předmluva, jelikož dala text do historického kontextu, vlastně i Joyceho životního.

Trochu praštěná sarkasmem prošpikovaná knížka, která původně ani knížkou být neměla. Ale líbí se mi, že její texty napsal autor skoro před sto lety a vyšla až v současnosti. Koček už v Kodani tolik není.