U téhle sbírky jsou naprosto excelentní první tři básně reflektující hrůzy války. O muži, který se oběsil, protože nedokázal být pravým nacistou, o Hannele, "nejmenší královně izraelských dívek", kterou odvezli do koncentráku, a o stařence, paní von Loewe, "která měla chorobný návyk na černou kávu", a která zešílela, když jí ve válce všichni vnuci zemřeli:
"a pomatená stařenka von Loewe / předříkávala plyšovému štěňátku: / Co nevidět přijdou / a kdypak já namaluji / všechna ta vánoční vajíčka?"
"a pomatená stařenka von Loewe / předříkávala plyšovému štěňátku: / Co nevidět přijdou / a kdypak já namaluji / všechna ta vánoční vajíčka?"