Cid

Slovo čest/ctnost/... tady mají zcela jiný význam. V kostce to Preambule dala. Holt dnešní optikou už to nutně musí přijít uhozené, avšak tato dramata zajisté měla mít výchovný charakter. To ale vůbec neznamená, že se nám to musí nutně líbit. A vůbec... Corneille byl namyšlenej kretén.

Po druhém pročtení tohoto dramatu musím přidat k hodnocení jednu *, tedy maximum. Je to strhující příběh asi skvěle přebásněném Vl. Mikešem! I když děj nepostrádá určitá klišé je to věrohodné líčení nevšedních dilemat (je jich tam více). V pěti jednáních dokázal autor, ač ve zkratce, vylíčit složité děje mistrně.

Mám ráda staré příběhy a modernu prakticky nečtu, takže za mne hezké dílko o beraních hlavách. Ale souhlasím, že příběh je stavěn až na absurdním vnímání cti, nicméně kéž by dnešní muži měli alespoň miliontinku takové cti. Knize bych ovšem vytkla, že se v ní vyskytují tiskařské chyby.

Jsem Jiména, můj milenec mi zabil mého otce, já ho miluju ale musím se pomstít, musím ho nechat odsoudit i když on to dělal vlastně pro mě a bez toho, že on zabil mého otce kvůli tomu že jeho otec byl tím mým uražen bych si ho nezasloužila. A i když ho hodně miluju, nesmím to dávat najevo takže mám jakože fakt depresi protože nevím co s tím - on chce abych ho zabila a to ale taky nechci, jenomže vdát se za něj taky nemůžu protože mě pohanil!
Nojo, čest je čest a klasicismus klasicismem.