Okamžik medvěda
Profil knihy je v inom jazyku
Všetky obaly
#O čom je kniha Okamžik medvěda?
Soubor článků, fejetonů, zamyšlení a různých příležitostných textů, které však tvoří jeden celek, portrét spisovatelčiny osobní filozofie.Olga Tokarczuková si dobře uvědomuje politický potenciál své tvorby, který je umocněn precizním stylem a bezbřehou tvůrčí svobodou. Právě schopnost reagovat na jakékoliv násilí, vykořisťování, lež a všudypřítomnou propagandu establishmentu považuje autorka za jeden z nejdůležitějších aspektů práce spisovatele. O těchto otázkách píše velmi otevřeně, subjektivně, své myšlenky se snaží formulovat takovým způsobem, aby byly srozumitelné lidem napříč generacemi. Pro Olgu Tokarczukovou je politika nedílnou součástí literatury.
Autorka v této knize píše vážně, ale i s humorem, využívá fiktivní motivy, hraje si se čtenářem. Je schopna vyjádřit, co pro ni znamená být Polkou, aniž by sklouzla k tupému nacionalismu, jehož je hlasitou kritičkou. Název knihy Okamžik medvěda je jakousi alegorií toho, že člověk může být světem okouzlen pouze tehdy, když odmítne jediný výklad pravdy. Je to zároveň i metafora literatury, toho „zvláštního místa mezi mnoha individuálními pravdami“. (Založil/a: Pihtipudas)
(Zobraziť viac 
)
)
Štatistiky
Vydanie
Kniha (1)
Komentáre
Už se těším , až opět něco dalšího od Tokarczukové vyjde... K některým knihám se vracím rád, tyhle nejsou výjimkou. Zejména povídková kniha Hra na spoustu bubínků mě fascinuje...
Nádherná sbírka esejů a úvah, četla se jedním dechem. Tokarczuková je dokonalým spojením rozumu a citu. Z mnoha silných momentů knihy vybírám jediný:
"Takže z čeho máme největší strach? Není to strašlivá epidemie z vesmíru, jaderná válka, gigantické rostliny, duchové, oživlé mrtvoly. Máme strach z toho, že nás Bůh opustil, že nerozumíme světu, že nikdy nepoznáme jeho komplikovaný plán, že nám ho věda nevysvětlí, že jsme uvěznění ve svých představách jako mouchy v jantaru. Tak vypadá dnešní horor."
"Takže z čeho máme největší strach? Není to strašlivá epidemie z vesmíru, jaderná válka, gigantické rostliny, duchové, oživlé mrtvoly. Máme strach z toho, že nás Bůh opustil, že nerozumíme světu, že nikdy nepoznáme jeho komplikovaný plán, že nám ho věda nevysvětlí, že jsme uvěznění ve svých představách jako mouchy v jantaru. Tak vypadá dnešní horor."
Mám ráda polské autory a mám ráda Olgu Tokarczukovou.
Tahle knížka byla jako povídání s ní. Na různá témata, různou formou, ale vším se táhla jedna myšlenka - otázka, která je mi odjakživa opravdu moc blízká: CO JE SKUTEČNOST? Podobně jako ona i já si myslím, že se nesmírně ochuzujeme a blokujeme a brzdíme (a šidíme a obelháváme), když hrajeme hru na Jedinou Pravdu, kterou, pokud je už fakt nejhůř a už se jinak nedá, nahradí jiná Jediná Pravda.
Její hra na Heterotopii je dobrý návod, jak občas rozostřit. Otočit kaleidoskopem.
Možná už je pro nás pozdě. Jsme staří? Vychovaní ve školách, kde nám řekli, jak funguje svět (a vyzkoušeli nás z toho). V novinách psali a v televizi říkali a potvrdilo to 9 z 10 odborníků (nikdy se asi nedozvím, co si myslí ten 1).
Zamyšlení Okamžik medvěda bylo trošku jako deja vu.. Kdo tohle nezažil?
Půvabné bylo povídání Prst v soli aneb Krátký příběh mého čtení - myslím, že by se v něm našel nejeden Knihomol(ka) odsud.
Zajímavé čtení (a nejen o Polácích) bylo v Znovu začínáme připomínat kmen.
Zvláštní bylo taky pozorovat své vlastní pocity při čtení o tom, jak se chováme ke zvířatům.
Tam někde uvnitř to byl velmimoc nepříjemný pocit. Osobně si myslím, že jsme v tomto bodě Bibli špatně pochopili.
Tahle planeta a všichni tvorové a výtvorové na ní nám byli dáni do správy, do starostlivosti a a do péče. A co na Konci vrátíme? Řepku?
Tahle knížka byla jako povídání s ní. Na různá témata, různou formou, ale vším se táhla jedna myšlenka - otázka, která je mi odjakživa opravdu moc blízká: CO JE SKUTEČNOST? Podobně jako ona i já si myslím, že se nesmírně ochuzujeme a blokujeme a brzdíme (a šidíme a obelháváme), když hrajeme hru na Jedinou Pravdu, kterou, pokud je už fakt nejhůř a už se jinak nedá, nahradí jiná Jediná Pravda.
Její hra na Heterotopii je dobrý návod, jak občas rozostřit. Otočit kaleidoskopem.
Možná už je pro nás pozdě. Jsme staří? Vychovaní ve školách, kde nám řekli, jak funguje svět (a vyzkoušeli nás z toho). V novinách psali a v televizi říkali a potvrdilo to 9 z 10 odborníků (nikdy se asi nedozvím, co si myslí ten 1).
Zamyšlení Okamžik medvěda bylo trošku jako deja vu.. Kdo tohle nezažil?
Půvabné bylo povídání Prst v soli aneb Krátký příběh mého čtení - myslím, že by se v něm našel nejeden Knihomol(ka) odsud.
Zajímavé čtení (a nejen o Polácích) bylo v Znovu začínáme připomínat kmen.
Zvláštní bylo taky pozorovat své vlastní pocity při čtení o tom, jak se chováme ke zvířatům.
Tam někde uvnitř to byl velmimoc nepříjemný pocit. Osobně si myslím, že jsme v tomto bodě Bibli špatně pochopili.
Tahle planeta a všichni tvorové a výtvorové na ní nám byli dáni do správy, do starostlivosti a a do péče. A co na Konci vrátíme? Řepku?
