Kniha o biči

Velké zklamání. Od tak vypsaného a zkušeného autora jsem čekala něco zajímavějšího. Kniha na mě působí jako prvotina, pokus začínající autora, který je ještě chvílemi neobratný.
Příběh je zajímavý, ale kniha jako taková ne. Jak může být tahle kniha označená jako znepokojivý román, když se dá říct, že končí dobře a žádné zvláštní pnutí mezi postavami (kromě trochu toho sexu) jsem necítila. Po přečtení jsem si říkala, že jsem snad četla nějakou zcenzurovanou verzi.
Myslím, že to je nepovedený poslední záchvěv stárnoucího autora, který to podle mě neměl zapotřebí. O rozsahu knihy ani nemluvě, poslední dobou jsou knihu uměle prodlužovány "zvláštním" tiskem za účelem napružení ceny, ale tady už je to moc.

Tohle že má být nějaké skandální dílo? Potažmo mrazivým příběhem o moci a sexu, jak se píše v záhlaví knihy? To je docela vtip.
Kniha je kraťounká a uměle natahovaná tak, že text je psán jen přes půl stránky a po každé kapitole je list volný...
Samotný příběh je řídký a charaktery postav téměř žádné.
Pana Párala považuji za jednoho z největších mistrů na popis vztahů mezi mužem a ženou, přečetl jsem téměř všechny jeho knihy a pár kousků mám i v oblíbených. A i v této knize jsem našel zdárné pasáže, hlavně v první polovině, které na to jeho mistrovství z knih minulých (Muka obraznosti, Mladý muž a bílá velryba) dávají vzpomenout.
Druhá půlka knihy je ale slabounká, nic se tam už neděje a příběh vyšumí do ztracena.
Škoda, že autor nenašel nějaké silnější téma, psát nezapomněl, jenže jaksi nebylo o čem...