Vzpoura na lodi Bounty

Úplně přesně to popsal ljcro. Já na této knize vyrůstal. Ten příběh se mi líbí. To znamená, že jako kluk jsem knihu hltal, na každý film s Bounty se i po letech rád podívám. Prostě silný příběh.

Příběh je všeobecně známý a v klíčových bodech stejný, který vede vždy ke stejnému, neodvratnému závěru. O to zajímavější by bylo sledovat osudy těch několika jedinců, kteří unikli žaláři či oprátce a jejich potomci se rozprchli do celého světa.

Příběh v knize je vyprávěn vcelku střízlivě a přihlédnu-li k době vzniku tak třídní hledisko zase tak moc nevyčnívá, i když i tady autor manipuluje se čtenářem a podsouvá mu víc názor druhé, vzbouřené strany.

Z dnešního pohledu je těžké soudit, která spravedlnost byla spravedlivější, každý vypravěč (a to i ve filmu) si mírně upravoval ohnisko pohledu, aby zároveň ospravedlnil a obhájil svůj postoj (a nemusel být zrovna vyhraněně třídní, stačilo jen ukázat, kdo je zlý a kdo je hodný, i když se i ten hodný musel taky zachovat aspoň na chvilku zle).

Možná proto bude navždy kapitán Bligh prototypem hrubého, násilnického velitele, který v lodnících neviděl nic víc nežli jen poslušné nástroje (což je možná vidění vzhůru od nižších společenských vrstev tehdejší doby, ale obecně se vrchnost chovala velmi podobně všude) a nebyla tím pádem vidět i druhá strana Blighova řemesla, kdy se víceméně snažil udržet pořádek a kázeň na lodi. Právě o takový konflikt jde, na jedné straně tuhá kázeň na lodi a na straně druhé konfrontována s bezstarostností a svobodou Tahiťanů.

Prostě Blight měl tu smůlu, že jeho posádka povstala v nevhodnou dobu, na nevhodném místě, a ještě ke všemu tento příběh vešel jako první ve všeobecnou známost, vyprávěný různými aktéry různě.