Neobyčejný příběh Nigérie o jejích útrapách a strastech

Díla spisovatelů pocházejících ze samého jádra černého kontinentu se čtenářům v našich krajinách často do ruky nedostávají (pokud nejste na tento druh literatury vyloženě zaměřeni). Helon Habila pochází z Nigérie, v současné době žije v Anglii. Předtím než emigroval, stihl napsat a vydat svůj první román Waiting for an Angel (v ČR nevyšla). V průběhu doby získával ocenění, ale až svou třetí knihou nesoucí název Mrtvá voda se dostal do povědomí široké veřejnosti. Kniha je velmi uznávaná, sklidila zatím nejvíce cen, které Habila za svou tvorbu dostal, včetně Commonwealth Writers prize.

Mrtvá voda se zaměřuje na téma nejčernější, na ropu. Nigérie má nejbohatší zásoby černého zlata v celé Africe. Nejvíce se ho těží v deltě řeky Niger, a to už přes padesát let. Tato oblast je sužována chudobou, znečišťováním životního prostředí (především pitné vody), navíc je tento region postihnut obrovskou mírou korupce. Vládnou zde povstalci, kteří unáší cizince a vytváří si tím pole pro politické vyjednávání jak s ropnými společnostmi, tak s politikami zemí. Nebezpečí, násilí a strach, útoky na těžební zařízení i na vojáky, to je každodenní život zdejších obyvatel.
Všechny zmíněné problémy, které v Nigérii přetrvávají i po letech, Habila realisticky popisuje ve svém románu. Dva novináři se vydávají najít unesenou ženu. Po jejím vyhledání s ní mají udělat rozhovor a pořídit její fotografii, aby jejímu muži dosvědčili, že je stále naživu. Tak jsou dohodnuty podmínky s povstalci, kteří ženu unesli, a ropným magnátem. Pokud vše proběhne hladce, vzbouřenci dostanou výkupné a magnát svou ženu.

Do delty řeky Niger odjíždí mladý, nezkušený novinář Rufus, plný elánu a snů, se Zaqem, který je Rufusův naprostý opak. Zaq si prošel časem slávy, kdy jeho články bývaly nejčtenější a nejvyhledávanější. Nyní se spíše drží v ústraní a nejlepším přítelem mu je láhev whisky, nicméně je jakýmsi vzorem moudrosti. Navíc je Rufusovým mentorem. Při náročné cestě mladý pisálek zažívá dosud nepoznané. Strašlivé zkušenosti a celková atmosféra, která vládne kolem ropné války, mu pomáhá nahlédnout do svého nitra, tak i do problematiky tohoto vážného tématu.

Celý příběh vypráví právě Rufus ze svého pohledu. Především ze začátku knihy se často střídá přítomnost s minulostí, proto je kladen důraz na čtenářovu soustředěnost. Celé vyprávění je protkáno zvraty, napětím, emocemi, nejvíce strachem a vzrušením. Všude číhá nebezpečí. Čtenář se setkává s hrůznými skutečnostmi, které nejsou světu tolik známé. O tom, jak moc peněz stojí za zoufalstvím místních domorodců, kterým domovy mizí před očima. O boji člověka a přírody o přežití.
Habila nechává své postavy dělat špatné kroky, vystavuje je nebezpečí a pořádné porcí rozdílných emocí. Jsou například svědkem, jak povstalci polévají jejich přátelé benzínem a chystají se je podpálit. Rufus zaujímá při hledání unesené Britky částečně pozici detektiva - Mrtvá voda byla označena za detektivku roku tohoto roku. Přiznám se, podobná označení neuznávám. Habilův román není detektivní příběhem jako takovým, ale některé prvky klasické detektivky si v sobě nese. Nicméně pokud bychom měli uznat tuto knihu jako detektivní, určitě by patřila mezi ty nejlepší, které letos vyšly. Hlavně svým nevšedním a absolutně odlišným tématem, v tomto ohledu nemá kniha konkurenci. Habila jako spisovatel si může do svého notesu zapsat jedničku nejen pro svou nápaditost, ale i za styl psaní a podání celého příběhu.