Jaroslav Lachman

Užívateľ o sebe napísal

Byl jsem kamarád Honzy Badalce, seznámili jsme se v DDM, Karlínské náměstí, také kde jinde než na jeho Žižkově, Praha 7. Dělali jsme tam spolu kurz "Volnočasových aktivit pro mládež", cca v březnu 2007. Od té doby jsme byli kamarádi a několikrát měsíčně jsme se scházeli, dělali jsme si společnost, abychom nebyli oba sami. Spíše to dělal on pro mě. Jsem totiž dyslektik a k tomu s příšerně špatnou pamětí, tak mně chránil a neseznamoval s většinou svých intelektuálních přátel. Občas rád v dobrém zavtipkoval, že by „tuze rád“ se mnou měnil, svoji paměť, za moji nepaměť. Já mu vždy říkal, ať si dává pozor co říká a předem se vždy podívá, jestli nepadá nějaká hvězda.
Jeden čas jsme třeba měli polemiky, jak jsme ovlivňováni ženami, svými matkami a že by to mohla být třeba celá reklamní série. Asi po půl roce mi řekl, že se mu podařilo tento reklamní projekt prosadit u jednoho pivovaru a že to poznám. Za čas se opravdu objevila série reklam v hojném počtu hlavně podél dálnice. Občas se mu také líbilo nějaké mé slůvko a řekl, že jej někde použije a většinou řekl, že ví i kdy, nebo kde. Což mně samozřejmě vždy, převelice potěšilo.
Myslím někdy na podzim 2014, jsme mu navrhnul, že jeho aktivity brzdím, ubírám mu čas, který by mohl využít pro pomáhání lidem potřebnějším a s dobrou pamětí. Že u těch to má větší smysl, než u mě, ale že zůstaneme přátelé. Bohužel jsem ho od té doby už osobně neviděl a už nikdy neuvidím, protože zemřel 30.3.2016. Byl jsem v „jeho“ kostele, kde ho pan Halík po mši zmínili, že odešel na věčnost. Byl jsem na jeho pohřbu 17.4.2016 v Ďáblicích v „Lese vzpomínek“ a následně i v „Pracovně na Žižkově“.
Samozřejmě se „tuze rád“ setkám s každým, kdo byl na jeho pohřbu.