java
Registrovaný: 12.1.2010
Naposledy aktívny: 7.11.2026
Celkom bodov: 109 (Čo sú body?)
Za posledných 30 dní: 0
Profil užívateľa je v inom jazyku
1
V priateľoch
4
Priateľov
Prehľad komentárov kníh užívateľa
| Názov | Komentár |
| Uražení a ponížení | Díky názvu jsem se na knížku nesmírně těšil, nicméně ani za nic jsem se do ní neviacmohl pořádně začíst. Chování některých postav bylo pro mě naprosto nesmyslné a charaktery byly takové černobílé pro mě (např. Ichmeněv - touží pouze po penězích a moci a ke všem ostatním se chová přehlíživě). Rozumím potřebě oněch "uražených a ponížených" v sobě rozdmýchávat svou potupu a téměř se v ní rochnit, jak autor popisuje. S tím problém nemám a je to jedním z pozitiv knížky. Stejně mi ale celý děj přišel odtažitý. K těm nesmyslných postavám bych přiřadil určitě ještě např. Aljošu. Rozumím, jedná se o archetyp, ale v tomto případě je to nejspíš archetyp dementa. Jinak knížka stylisticky je samozřejmě luxusní, jak jinak. :-) |
| Náramkové hodinky | Vynikající knížka, jednoznačně prostě vynikající pouze s malinkatými chybami. Záviacleží prostě co člověk od knížky očekává, např. historií hodinkářských značek se knížka téměř vůbec nevěnuje. Jsou v ní hlavně nádherné velké obrázky a pak taky krásné popisy technického fungování hodinek. To je sice trošku složitější si představit, hodně by pomohly technické-laické nákresy, ale bohužel ty v knize nejsou. I přesto se to nádherně čte a člověk si rozšíří obzory, např. fungování alarmu - kladívko tluče do kovového obvodu hodinek a to tehdy, až ho pustí zábrana a ta je nastavena podle nastavení alarmu nějakým složitějším mechanizmem. Knížka se věnuje i historickému vývoji technologií mechanických hodinek. Především na začátku knihy jsou technologie výborně popsány - jak je všechno zpřevodováno, aby šla sekundová ručička, minutová a hodinová ručička tak jak mají jít a to všechno pracovalo zároveň. Jaká věda je vyvinou pružinu v dnešní době, což je zásobárna energie pro hodinky - je stočená kolem osy hodinek a postupně uvolňuje svou energii. Na pomoc si vezmu citaci z internetových stránek, jen pro představu: Mechanické strojky pracují na základě energie, kterou vytváří rozvíjením pero v perovníku. Na základě rozvíjení této hnací pružiny, která je nejčastěji vyrobena ze slitiny kovů pro ideální sílu rozvíjení, se roztáčí soukolí, které je zpřevodováno do rychla. Toto soukolí je zakončeno krokovým kolem a kotvou, kde se otáčivý pohyb soukolí mění na kývavý pohyb kotvy a následně kmity setrvačky. Soukolí je uloženo v kamenech, aby v těchto kamenových ložiskách dobře držel olej, který je nutný pro správný chod soukolí a dokonalý vystředěný otáčivý pohyb kol. - konec citace Celkově mě knížka dala větší náhled na fungování celého strojku než když by se člověk po tom pídil po internetu, což je super, ale jak píši knížka má taky své mouchy, přesto ji hodnotím maximálním počtem, vzhledem ke vzácnosti tématiky (dostupných česky zpracovaných knih na toto téma moc není) a vzhledem k celkovému dojmu. |
| Dexterův poslední záběr | Co měl být zas ten závěr... už v jedné z předchozích knih byl v závěrečné scéně viacDexter bezmocný a teď opět... opět to musel vyřešit někdo jiný. Můj osobní názor je, že takové závěry k příběhům Dextra nepatří. Dexter je zabijácký maniak, i když sympatický. Čili logicky pro mě jako pro čtenáře by bylo nejlepší do detailu popsaný závěr jak si Dexter pomalu vychutnává zabíjení svého úhlavního rivala a co při tom cítí. Celkově mi ale tenhle díl přijde nejslabší, nic pořádného se tam neděje, žádné zběsilé nahánění s druhým maniakem, nebo prostě žádný opravdu zajímavý děj. Doufám, že tohle nebyl poslední díl celé série a i když nemám rád autorův styl vyprávění, tak ho musím pochválit za zajímavé příběhy předchozích dílů. Plusový bod musím dát ale za úplný závěr knížky, ten je opravdu zajímavý. |
| Zabiják | Pro mě tohle bylo zklamání. Takový lineární děj, zakázka za zakázkou, někdy trošviacku zamotané kdo si objednal čí vraždu a jinak nic. Spíš jsem se to donutil dočíst. Styl psaní je takový až moc prostý, suchopárný (tipnul bych si, že to ale nebyl přímo záměr). K hlavnímu hrdinovi jsem si nedokázal najít cestu, celou dobu mi byl lhostejný. Plus některé rádoby srandovní rozhovory mezi sekretářkou a Kellerem... celé to na mě působilo nevěrohodně, nuceně. Prostě to pro mně postrádalo šmrnc. Přirozeně se dle námětu nabízí srovnání s Dextrem, alespoň s tím seriálovým (knížky nemůžu soudit zatím) a tam tahle knížečka neobstojí ani v nejmenším. Je to škoda, sehnal jsem si ji přes inzerát (byla všude vyprodaná) a tak jsem se těšil díky tomu námětu a přišlo zklamání. I popisy vražd jsou prostě nudné, popis přípravy, sledování oběti taky postrádá určitý náboj, neustálé opakování tužeb Kellera že by se chtěl usadit taky začne za chvíli vadit. Když se takový námět vyskytne dvakrát, tak to ještě jde, ale přemýšlet nad tím téměř všude kam dorazí za prací, to omrzí, prostě opakované schéma. OK, možná jsem v tomhle trošku náročnější, chtěl bych více emocí a taktéž barvitější jazyk. Nějaká hlavní dějová linka, alespoň lehká, která by se táhla přes celou knihu by taky přišla vhod. Teoreticky by na mě mohl alespoň zapůsobit závěr děje, ale opět jsem z toho měl takový neslaný nemastný pocit. Ještě k těm vraždám... ehm... tohle bylo velké zklamání pro mě. Jednoduchý popis, až příliš jednoduchý. Šup, šup a další klient mrtev a jede se dál. Co by mě uspokojilo by bylo opět - popis emocí obou stran a barvitější jazyk při vykonávání Kellerovi práce. Autor někdy zařídil vraždu klienta Kellerem ve dvou, třech větách. Tak to teda wow, já si to takhle určitě nepředstavoval. Odbývat teoreticky hlavní lákadlo na knize (alespoň dle přebalu) tak stroze a hlavně bez emocí (alespoň ze strany autora, u Kellera je to pochopitelné) je pro mě jasné mínus. Takže to hodnocení je především za sem tam vymyšlenou zajímavou zápletku u pár zakázek. |
| Nekonečný příběh | Velmi nápaditý způsob psaní v první polovině knihy a následné splynutí Bastiánovviaca světa se světem ve Fantázii. Celý nápad, kdy se čtenář může do knihy tak ponořit až je její neoddělitelnou součástí, je zpracován velmi poutavě. Ani na jednom místě v knize jsem se nenudil, i když se jedná o pohádku. Druhá polovina knihy je spíše četbou pro odrostlejší čtenáře, i když závěr knihy je veselý a optimistický. Je zde krásně ukázán vliv získání moci (v tomto případě moci nad celou říší Fantázie) na lidský charakter, který je katastrofální. A cesta z této pasti je více než strastiplná. Dále zde autor poukazuje na důležitost lidských vzpomínek, které utvářejí lidské vědomí a bez kterých se člověk chová velmi sobecky a bezohledně. Proces rozpomnění se u Bastiána je krásně vystavěn a zakončení je opravdu epochální. |
| Byla jsem otrokyní v satanské sektě | Velmi čtivě napsaná kniha (nevžít se do role hlavní hrdinky je skutečně nemožné)viac, která odkrývá zdaleka nepoznané praktiky některých satanských sekt. Naturalistické popisky cílí na čtenáře se silnějším žaludkem (stejně mi z toho bylo ale někdy hodně špatně). Ač by se mohlo zdát, že popis rozštěpení osobnosti bude vyvolávat v ději chaos, neděje se tak. Tento samotný psychologický jev pokládám za velmi zajímavý, jelikož dává tušit nečekané možnosti lidské mysli. Celkově vzato je to výborná kniha, i když hodně smutná. Po samotném hlavním ději kniha obsahuje ještě několik příloh, kde se například jedna z nich věnuje životu hlavní hrdinky po vydání této knihy, jak ji to ovlivnilo, čili se jedná celkově o velmi komplexní knihu. Konec samozřejmě neprozradím, ale ať už je jakýkoliv, tak po přečtení vám bude skutečně těžko na srdci. A jen představa v jaké míře se tenhle způsob zacházení s mladými dívkami objevuje na celém světě, kdy je skutečně téměř nemožné něco podobného odhalit (děje se to v rodinném kruhu a v silném náboženském klimatu a navíc je v daném problému zainteresováno značné množství lidí z nejrůznějších společenských pozic - policie, politici, učitelé, úředníci dohlížející na adopci, aj.) mě uvrhuje ještě do větší deprese. Přesto hodnotím absolutně. |
| Viditelná temnota | Po dlouhé době jsem četl nějakou detektivku a opět jsem kápl na vybroušený briliviacant na poli tohoto knižního žánru. Přes malý rozsah knihy je děj velmi napínavý a hodně čtivý. Taky nastávají v ději zvraty, které nelze předpokládat. Silná stránka je i popis stavu myslí všech zúčastněných, kde se ukazuje autorova zručnost. Čtenář nemá nejmenší problém zapadnout do prostředí románu. A příběh jako takový je taky dobře komponován, což ostatně vyplívá z obsahu. Až se mi nechce věřit, že těch stránek bylo tak málo. Prostředí, kde se román odehrává je pro středoevropana dost nepředstavitelné (Florida, močály). Tady přichází na pomoc jak TV (různé kriminálky), tak i sám autor, který pomáhá čtenáři s představivostí více než dost. Celkově vzato – ano, tohle můžu zase doporučit, vřele doporučit. Asi se podívám po dalších knihách o Maxi Freemanovi… |
| Zelená míle | Excelentní záležitost. Stephen King je skutečný Mistr svého umění. Umění nejen vviacymyslet velmi zajímavý námět ale následně si s ním poradit na nejvyšší možné úrovni. Popis situací z třetí osoby je strhující a okamžitě se čtenář dostane do děje. Ale co dělá knihu opravdu výtečnou, to je hlavní výhoda S. Kinga a to je popis postav, popis především jejich nitra, jejich tužeb a jejich pohledu na svět. Jak již někdo napsal: „King je především výborný znalec lidí.“ Přestože je závěr knihy od začátku daný, samotný děj obsahuje dostatek nečekaných zvratů. A to všechno na jakém půdorysu? Řeklo by se, že děj je jasně dán, takže co na tom může být tak zajímavého? Samotné prostředí, kde se kniha odehrává slibuje velmi zajímavou četbu především ve spojení se jménem autora. V téhle knize umí autor i dojímat, přiznám se, že jsem měl na krajíčku ve dvou případech – první situace byl výlet Coffeyho z věznice za Melindou, vnímání venkovského okolí (v tu dobu svobodným a citlivým člověkem, kterého čeká za pár dní el. křeslo za něco, co neudělal). A druhá situace byl samotný závěr knihy, poprava Coffeyho, kde brečela téměř celá popravčí četa, kde atmosféra byla umocněna postojem k popravě samotného Coffeho. Nejlepší kniha od Kinga, kterou jsem zatím četl? Mm… ne, nelze to tak soudit. Na vrcholku jeho tvorby mnou čtené je Temná věž, alespoň prozatím. |
| Tracyho tygr | Milý příběh a velmi pěkná knížka, i když krátká. Stylem, nebo přesněji námětem sviace pro mě řadí trochu (ale opravdu trochu) k „Muž, který sázel stromy“. Čte se velmi lehce, člověka pohladí po duši. |
| Společenstvo prstenu | Tak jak to bývá – očekává se něco a dostaví se něco jiného. Předně, žádná filozoviacfie zde není, ani křesťanská ani žádná jiná. Takže se jedná čistě o dějovou knihu s žádným jiným přesahem. Ale propracování děje a poutavé vypravování autora přeci jenom knihu vyzdvihuje. Kupodivu se ani kniha příliš neliší od filmu. Samozřejmě základním plusem knihy oproti filmu je její rozsáhlost, rozmanitost a fantazie, kterou se čtenáře dotkne. Nesmím opomenout i krásné ilustrace od Alana Lee, kterých mohlo být i na můj vkus trochu víc. V žádném místě v knize se čtenář nenudí. Osobně bych tohle ale zrovna za přímo mistrovské dílo nepovažoval. Ano, je to hodně příjemná četba, krásné odreagování, ale nic hlubšího v tom není. |
| Všechno je definitivní | Téměř po každé povídce a před ní Stephen King komentuje danou povídku, jak k ní viacpřišel, jak se mu psala a proč ji vůbec psal, což považuji za plus, v čtenáři se tak přirozeně probouzí ještě větší sympatie k autorovi. O stylu psaní netřeba se zmiňovat, je to typický King. I předmluva je zajímavá – zmiňuje se v ní, proč chtěl napsat povídkovou sbírku a také se vyznává ze své velké radosti ze psaní. V povídkách dokáže čtenáři samozřejmě nahnat velký strach a navíc děj má dobrý spád. Pokud je povídka vyloženě na nezajímavé téma (L.T., Ten pocit…, Vše co miluješ…) nezachrání ji ani zajímavý vypravěčský styl, čili talent autora. U téměř každé ústřední postavy svých povídek King nalíčí její minulost, její uvažování vzešlé z minulých zkušeností, prostě vnitřní svět každé z postav. V tomhle je King výjimečný – v navození mrazivé atmosféry a popisu psychologie postav. A nejlepší povídky dle mě? Pán v černém obleku, Místnost smrti, Sestřičky z Elurie, Všechno je definitivní, Silniční virus míří na sever, Oběd v Gotham Café, 1408 a Jízda na Střele. A kdybych měl opravdu vypíchnout pár skvělých, tak to jsou Sestřičky z Elurie, Silniční virus míří na sever, 1408 a Jízda na Střele. Ze všech těchto povídek vyzařuje děsivě temná atmosféra a čtenář je jako přikovaný ke knize. |
| Šibumi | Podařený román, v některých chvílích napínavý. Kupodivu sálodlouhé pasáže o spelviaceologii (jeskyňářství) nebyly nudné. Děj nenásilně plyne a kniha nemá hluché místa. Krásný kontrast charakteristiky Američanů a Japonců. Američané jsou „kupci“, kdežto Japonci jsou téměř umělci, emotivní lidé, i když se tak navenek nereprezentují. |
| Škola Malého stromu | Nádherná knížka! Psáno jasně, výstižně. Krásné popisky přírody a její chápání Inviacdiány. Po tomhle díle si člověk dokáže celkem přesně představit, co to znamená být indiánem. Velmi dramatický závěr knihy jenom zpestřuje celkem plynulý běh téměř idylického děje. Jedná se o částečnou autobiografii, ve skutečné by vše nemohlo být tak růžové. Člověk má po přečtení krásný pocit, dá se žít i jiným způsobem než tím „civilizovaným“, přičemž je nad míru jasné, že indiánský styl života musí každého daleko víc uspokojit. |
| Démon alkohol | Skvělé, jak jinak… Jack London umí velmi poutavě vyprávět příběhy a navíc když sviace jedná o jeho vlastní životní příběh, čtenář zpozná, že London prožil opravdu bouřlivý život, byl to skutečný dobrodruh. Také byl velmi odolný (snad geneticky) vůči alkoholu, což mu zachránilo život, ale zároveň to jeho situaci velmi zhoršovalo. V dnešní době alkohol není možná až tak běžný jako v dobách mládí Jacka Londona, tehdy (přelom 19. a 20. století) byl alkohol opravdu všude a hlavně všude se pil. Z jednoduchého důvodu – nebylo co jiného ve svém volném čase dělat, zaměstnání bylo skutečně tvrdé (viz neustálé 12-ti hodinovky pro 15-ti letého chlapce a to i v sobotu, manuální práce). A tak se člověk potřeboval nutně rozptýlit, nějak zapomenout na dennodenní dřinu a tu se nabízel alkohol, který člověku dal zapomenout a vytvořil mu skvělou náladu. Jenže obrovský problém číhá v návykovosti, která se u alkoholu vytváří velmi pomalu, ale o to je vážnější posléze je. Jako mladík se velmi často zdržoval ve výčepech, kde zaháněl nudu z volného času a cítil se tam velmi příjemně. Když měli všichni již něco vypité, tak se rozproudila zábava a to se Londonovi velmi líbilo. Taky má jen ty nejlepší vzpomínky na hospodského, který mu byl v určitém smyslu vzorem. Alkohol mu nikdy nechutnal, ale nechtěl být taky vyloučen ze společnosti, chtěl se družit a to nešlo jinak, než pít se svými přáteli při jakékoli příležitosti. |
| Oceán | K mému překvapení obsahuje kniha v naprosté většině pro mě zajímavé informace, jviacenže je jich samozřejmě přespříliš. Velmi zajímavé jsou pasáže o vzniku Země (krátká), ale taky například o vzniku a vlivu mořských proudů a s tím související zásadní ohrožení života v oceánu globálním oteplováním. Graficky je kniha naprosto fantasticky vyvedena. Ač nemá až tolik stran, každá dvoustrana se kvůli velkému formátu četla opravdu dlouho, což byl ze začátku nezvyk. Krásně je popsáno, co to jsou vůbec korály a jak důležitou roli hrají. „Jsou velmi náchylné na změnu teploty vody. Jsou to pevné útvary vytvořené pozůstatky malých mořských organismů. Nejčastěji jsou to pospolité organismy, které řadíme do řádu korálnatců. Množí se a hynou na korálových útesech a své vápenité schránky přidávají k útesu. Korálové útesy patří mezi nejsložitější a nejkrásnější ekosystémy na Zemi.“ A tak by se dalo pokračovat k některým dalším tématům knihy. Opravdu se dá považovat za jeden z klenotů domácí knihovny v encyklopedickém oboru. |
| Cit slečny Smilly pro sníh | Román má tři vrstvy. První se týká samotného děje, druhá se věnuje velmi svéráznviacému vnímání okolního světa hlavní hrdinkou a třetí, ne tak obsáhlá část (možná spadající do druhé části), se věnuje střetu dvou kultur a složitého soužití Dánů a Gróňanů. Přičemž Dánové vystupují jako nechtěná autorita, utlačovatel původního grónského lidu. Smilla vnímá okolní svět velmi odtažitě, nemá téměř žádné přátele a při své práci (glacioložky) ani s příliš lidma nepřichází do styku. Děj samotný je zajímavý, a to především díky závěru, který mě osobně uspokojil (ač jsem četl konkrétně na toto téma mnoho negativních recenzí). Ano, román končí nerozhodnut, ale důvod cesty k ledovci je z mého pohledu zajímavý. Jazyk autora není ani rušivý, ani lahodící (no jo, četl jsem to v překladu samozřejmě takže hodnocení jazyka není možná úplně na místě). Možná můžou někdy nudit dlouhé pasáže o sněhu a popisování okolní krajiny. Zdálo se mi, že když už se člověk dostane do děje a zajímá ho následující klání (týká se to především první části knihy, odehrávající se na pevnině) je autorem přenesen na palubu lodi, kde děj na zajímavosti ztrácí. Přeci jen se na lodi zužuje „hrací pole“. Dějové zvraty nevyvolávají očekávané silné emoce, stejně jako je nevyvolávají všechny ostatní charaktery v knize. To je hold severská kultura, severský způsob života. Vše je uhlazené a chladné a když už se něco přihodí, opět se to řeší tzv. kalkulovaně, bez výrazných emocí. Pokud si mám vypůjčit systém hodnocení z filmu, dávám 7-8/10, přičemž se přikláním spíš k 7. |
| Boj o první místo | Taktéž moje vůbec první foglarovka. Tehdy, v dětských letech, jsme to celkem hltviacal. |
