cobykdyby

Užívateľ o sebe napísal

Moje milá, já jsem svůj celý život lhal. Dokonce i když jsem říkal pravdu. Nikdy jsem neříkal nic kvůli pravdě, ale kvůli sobě, věděl jsem to už dřív, ale přiznávám si to až teď... Ó kde jsou ti přátelé, které jsem svým přátelstvím urážel celý život? A všichni, všichni! Savez vous, já možná lžu i teď, určitě teď taky lžu. Nejpozoruhodnější je, že si sám věřím, když lžu. Nejtěžší v životě je žít a nelhat... a... nevěřit vlastním lžím, to, to hlavně! (F.M. Dostojevskij: Běsi)

Ta neochvějná ctnost, jakou znal
Starý svět,
Ta pobuřuje už názory našich let,
Ta od člověka chce, aby byl bez vady.
Měřítkem musí být současné zásady.
A vzít si do hlavy, že svět lze předělat,
To ze všech bláznovství je nejhloupější snad.
(Moliere: Misantrop)

Začínám mít pocit, že se u své ženy dostávám na vedlejší kolej. (Danil Charms: Dobytku smíchu netřeba)

Ten čokoládovej dort byl moc čokoládovej! (Pěkný opičinec)

Ale já vás přeci znám (Hřbitovní kvítí)

A co děláš? No, studuju sociální práce. Duncan vyvalil oči a vydechl: Ty jo, to sou u nás ty nejbohatší lidi. (Afrika snů a skutečnosti)

Pomáháme lidem, kteří to v životě mají těžké. (Třpytící se město)

Pracujete velmi dobře, chválili si vás a já vás také chválím a nemám problém vám cokoli slíbit: opravdu s tím nemám problém. (Rychleji, levněji, lépe)

Já chci mít pravdu! (Dvacet minut na vsi)

ráj nádherný ráj
nádherný kout se
Slavobránou
(Církev a blouznivci)

JETELICE
Tu salva smíchu vzedmula podbřišek
Zbytečný a plný sádla
Někdo přesadil moudrý ibišek
By květu byla sláva
Nahoře i dole bezpráví
Rudé jako jetel
Přátelským pozdravem se pohání
Tím překrásným světem
(Padá rudá hvězda)

To je nějakej úkol, kterej jsem měla splnit, aby ses blbě neptal? (Na cestě do sousední dimenze)

Tak na to by nalítla každá (Zamilovaný vinopalník, který uměl kydat hnůj)

Tak to jsem vůbec nečekala. (Hodinářova dcera)

Jak to ten homoorel myslel? (Hrobová hora)

Víš co je nejdůležitější na vlasech?
Aby nějaký byly.
Přesně tak.
(Stella a strážci závoje)

Hele, co na tý fotce vidíš? Já tam vidim pýchu a chamtivost
Já tam vidim něco jinýho
A co?
Pýchu a všechny špatný vlastnosti...který mám Já!
Cha! Přesně! Tak ahoj
Ahoj
(Rudé paprsky severního slunce)

Ani nevím, jestli se ozvalo dobrý den, zkrátka někdo vešel a byl druhý v pořadí. Co zaznělo jisto jistě bylo: ehm, pardon, já si jdu vyzvednout jenom to svoje.

Ani nevím kde a jak se tu zjevil, stál tam a zíral jak si ho všichni prohlíží a čekají, co řekne. Stál tam a pak s údivem zahlásil: vy si mne nepamatujete? Jo, pán přišel vyzvednout zakázku, je od čeho se odrazit.
(Mým marodům)

Víš co je v životě nejtěžší? Překonat sám sebe. Prý stačí jednou a už víš jak dál. Vždycky. Hihi uchychtla se Marina a jakoby pookřála, dotkla se Oskara. (Marina)

Ano, máš pravdu, přitakala. Vždycky, když zjistím, že cizí štěstí, anebo jen jeho představa, mi přináší smutek, řeknu si: jsem dobrý člověk. (Buď slušný, Chrochtíku)

Co se stane když manipulátor zjistí, že to jeho oběť už chápe?
No, hrozně se vyděsí, pak se uklidní a začne znovu
(Spiknutí)

Ona
zase říká
co jí napadá.
(polknutí)
Do desíti let
jí to vrátím.
A už nebude vědět
za co.
Já s ní zatočím
(Osm očí bez obočí)