Henryk Sienkiewicz

Životopis - Henryk Sienkiewicz:

Henryk Adam Alexandr Pius Sienkiewicz (5. května 1846, Wola Okrzejska – 15. listopadu 1916, Vevey, Švýcarsko), byl polský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1905. Největší slávu získal svými historickými romány, týkajícími se polských a křesťanských dějin. Představitel polského pozitivismu. Psal rovněž pod pseudonymem Litwos.

Sienkiewicz se narodil roku 1846 ve vesnici Wola Okrzejska v lukovském kraji. Pocházel ze středního šlechtického stavu, jeho otec byl zámožným statkářem. Sienkiewicz proto prožil své dětství mezi vesnickým lidem, což se projevilo nejen v námětech jeho povídek, ale i celým založením jeho povahy a sociálních názorů. Roku 1863 byl Sienkiewiczův otec donucen svůj statek prodat a odstěhovat se s celou rodinou do Varšavy. Zde Sienkiewicz vystudoval na univerzitě dějiny, které mu poskytly nejvíc námětů pro jeho rozsáhlé dílo, prodchnuté autorovým hlubokým pochopením pro neustálé, často krvavé úsilí vlastního národa o znovunabytí svobody a sociální spravedlnosti.
Doba jeho studií byla v Polsku obdobím nástupu kritické generace pozitivistů, kteří tehdy formovali svůj program. Sienkiewicz, který již od mládí velmi četl, se úspěšně včlenil do pozitivistické publicistiky a začal psát divadelní recenze i literárně historické studie. Brzy se objevily i jeho první beletristické pokusy (např. povídka Na zmar z roku 1872), které brzy svým významem získaly převahu nad jeho novinářskou tvorbou
Své obzory si Sienkiewicz rozšiřoval také zahraničními cestami. Již roku 1876 navštívil Německo, roku 1877 Belgii, Francii a Anglii a v témže roce se vydal na dlouhou cestu do Spojených států, kde žil romantickým životem uprostřed přírody jižní Kalifornie. Dále navštívil Itálii, Řecko, Turecko a Španělsko a roku 1891 odjel na loveckou výpravu do Afriky.
Roku 1884 se stal jako už velmi populární spisovatel hlavním redaktorem varšavského Słowa. V té době byl autorem mnoha črt, povídek a novel, v podstatě realistických obrazů ze života, ve kterých na jedné straně vykreslil obraz bídy a zaostalosti nižších společenských vrstev a na druhé straně problematické, vnitřními rozpory zmítané postavy inteligentů, snažících se o nápravu.
Nesmírný zájem však Sienkiewicz vzbudil teprve svým prvním románem Ohněm a mečem (1884, Ogniem i mieczem) z jeho veliké historické trilogie, kam patří ještě Potopa (1886, Potop) a Pan Wołodyjowski (1888). Světové proslulosti pak dosáhl svým románem z římských dějin Quo vadis (1896). Stal se oblíbeným a uznávaným doma i v zahraničí. Roku 1900 mu vděčný národ daroval statek Oblegorek, zakoupený z veřejných darů. Vysokých poct a vyznamenání se mu v té době také dostávalo od vědeckých institucí domácích i zahraničních, od spolků, univerzit i soukromých osob. Roku 1905 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu „… za velkolepé zásluhy epického spisovatele“ (citace z odůvodnění Švédské akademie).
Po vypuknutí první světové války se Sienkiewicz usadil ve švýcarském městě Vevey, odkud organizoval pomoc polským obětem války a kde také roku 1916 zemřel.

Zdroj: wikipedia.org