Pouští a pralesem

Tohle bývala moje oblíbená kniha, jako náctiletá jsem ji četla několikrát a pokaždé jsem ji takříkajíc zhltla. Přemýšlím, že bych si ji mohla přečíst znovu. Nebo možná synovi...

Tuto knihu jsem četl v dětství a pak znovu po letech (přesto již celkem dávno). Z děje mi v hlavě neutkvělo téměř nic, ale vím, že mě příběh velmi bavil a místy byl svým způsobem i poučný.

Moje oblíbená dobrodružná kniha. Jako holka jsem několikrát hltala krásný a napínavý příběh chlapce a malé dívenky a nástrah, které je "čekaly" při putování "černým kontinentem". A úplně nejvíc se mi líbil samotný závěr knihy :-) a ten se nesmí prozrazovat '-) Trochu mě mrzelo, že syna kniha nezaujala a po 30. stránkách ji odložil. Doufám, že ne natrvalo. Je až s podivem, že mě jako děvče vůbec nenapadlo, že přežít toto "dobrodružství" by se rovnalo velikému zázraku...

Jsou knihy, které ve vás zanechají vzpomínky už navždy..možná i proto, že když jsem knihu jako "náctiletý" četl poprvé, tak to bylo za "totáče", a právě takovéto knihy vám tehdy daly možnost alespoň v myšlenkách cestovat po tajuplných zemích, poznávat mentalitu jiných národů i jednotlivců, prožít si "na vlastní kůži v posteli" strach ze známých / neznámých divokých zvířat..že by mohl být příběh 2 osamocených dětí napříč Afrikou trochu nereálný ? A koho to zajímá ? Pro mě byli Staš i Nela hrdinové a těmi také zůstávají i po tolika letech...