Moje kniha Vinnetou

Velmi působivá kniha - po stránce obsahové i výtvarné. Šel jsem do toho, aniž bych věděl, o čem kniha vlastně je, a podle mě je to tak nejlepší. Jen podotknu, že o Vinnetouovi je jen okrajově.

Přiznávám, že jsem příběh obrečela. A to jsem si dost dlouho nebyla jistá, co to vlastně čtu. Dobrodružné pokračování Vinnetoua od malého kluka? Poezii, která se vůbec netváří poeticky? Zápisky o životě squatterů? Nakonec je to všechno dohromady, ale nejvíc na mě asi zapůsobilo, s jakou láskou autorka vyjádřila, co měla na srdci. Výtvarné zpracování připomíná expresionistické obrazy a skvěle s vyprávěním ladí. Nerozumím snad jen té Zlaté stuze. Ne, že by si komiks nezasloužil ocenění, jenže tvorbě pro děti mi to připadá opravdu na hony vzdálené.

Ne že bych byl fanda komixu, nebo nedejbože jim nějak rozuměl, ale šacoval bych, že tohle bude určitě jeden z těch lepších. Aspoň pro mě. Toy Box je pro mě sympoška a od té doby co si ní vytřela řiť ta lhářka Alena Mornštajnová v tom vykradeném příběhu v Lese v domě má u mě ještě body navíc.

Přemýšlím, co by se o této knize dalo napsat, nějak to co bych chtěla říct, nedokážu vyjádřit slovy. Takže to zkusím oznámkovat, jak ve škole: příběh 2, vizuální stránka 1 s třemi hvězdičkami, působení knihy 1. I po dočtení ve mně zůstává cosi, tenhle komiks mě vážně dostal, nedokážu to líp napsat. Jediný důvod, proč jsem nedala 5* je, že mě nebavilo číst pokračování "Vinetůa" napsané malým klukem.

Nádherná grafika a zároveň sonda do hlubin duše squattera. Pořád nevím, co bylo dřív, rozervaný squatter, nebo umění rozervaného squattera? Co je tak špatného na tom, že někdo nechce platit nájem nebo hypotéku a zapojit se do věčného soukolí "vydělávej a utrácej", když vidí možnost jak žít jinak, třebaže na hranici zákona? A nemá smysl se v takovém případě zamyslet nad některými zákony a nad způsobem, jakým se vynucuje jejich dodržování? Nesnaží se nám tihle lidé říct, že skutečné zákony postavené na lidskosti máme někde v sobě?

Tato kniha se těžko hodnotí, protože je obtížné jí s čímkoliv srovnat. Přečetla jsem několik grafických románů (Nový Svět, Pod dekou, Persepolis, Mořská modlitba), ale přesto mám pocit, jako bych porovnávala příslovečná jablka s hruškami. Kresby Toy Box jsou nádherně dynamické a surové, mají v sobě úžasné detaily a zároveň i jakýsi nadhled a téměř hmatatelnou atmosféru. Příběhy Fontánova Vinnetoua a SemtexDesign do sebe pěkně zapadají. Celkový dojem z knihy je velmi silný, a to nejen proto, že je jasné, že někdo musí umřít.

Nevím, co napsat - byla to síla a pořád to ve mě doznívá. Nečekal jsem, že může komixový příběh tolik zasáhnout.

Čirá krása a naděje existuje. Strašně mě to zasáhlo, líbilo se mi to. Jedna taková blbost na okraj, jak dokáže vylepšit dojem z knihy to, že si sáhnete na stránku/na papír a cítíte strukturu. I v tomto směru dokonalé.

Popravdě jsem dlouho vlastně moc nevěděla, co čtu, jak spolu souvisí dětské zápisky a příběh squaterů a přiznávám, že ty zápisky a dětské pokračování Vinnetoua jsem při čtení trochu šidila, špatně se to četlo a trochu mě to nudilo, jakkoli mi to z té vizuální stránky přišlo jako prima nápad a jako velké oživení a zároveň rozbourání nějaké pevné linie, kterou jsem tam podvědomě pořád čekala. Nakonec to celé bylo úplně o něčem jiném, než to vypadalo. propojil se úvod se závěrem a oba příběhy, protože měly vlastně společný smysl. Prostředí i indiánky jsou mi dost cizí, ale výtvarně mi to přišlo zajímavé a dynamické a to, jak se to na konci uzavřelo, mě popravdě dost dostalo.