Dívka, která kopla do vosího hnízda

Konečně zdoláno.

Začátek byl otravně zdlouhavý a když k milionu postav začaly houfem přibývat další, myslela jsem, že to vzdám. Aby toho nebylo málo, každá postava je opředena haldou zbytečných informací. Všechny ty každodenní detaily, které byly pro děj naprosto nepodstatné, jen bezúčelně zaplňovaly stránky a ano, nebojím se to říct, ZDRŽOVALY.
A pak je tu ještě dějová linka Eriky v SNP. Nemůžu si pomoct, ale přišla mi úplně zbytečná.
Vypnuté mobily už snad ani nekomentuju. To je věc, která mě v knihách ze současnosti rozčiluje pravidelně.

Tímto jsem ze sebe dostala frustraci z rozvleklé první poloviny knihy. Naštěstí jsem vytrvala a druhá polovina se mi odměnila úžasně napínavým thrillerem. Komplikované propletence se rozmotaly a za vrchol knihy považuju soudní proces, který se vážně povedl. Epilog... budiž, když už to muselo být, proč vlastně ne.

Závěr knihy byl vynikající, bohužel cestu k němu jsem protrpěl. Už u druhého dílu jsem si stěžoval, že autor se nedokáže vyhnout opakování. Neustále se zde opakují jednotlivá fakta již dříve čtenáři prozrazená a nejen to. Autor popisuje každé sprchování postav knihy, každé kafe, každý dobrý spánek ( já špatný spáč, závidím, že postavy ve stresu velice dobře spí, nikdo nespavostí netrpí ), každé kousání do rtu ( tím si asi ten stres odbourají, a pak dobře spí ), a tak dále. Myslím, že je na vině nevypsanost autora, a protože už nežije, je to definitivní.
PS.: A jako v každé detektivce mají postavy vypnutý mobil, když je to nejvíce důležité.

Tento třetí, závěrečný díl jsem četla podruhé (a půl) loni v lednu. Než jsem ho dorazila, přišlo mi do toho divadlo (Ježíšek mi nadělil vstupenky do divadla ABC na adaptaci knihy Lea Rostena Pan Kaplan má třídu rád). Byla jsem zase v takovém čtenářském rauši, že jsem knihu prostě nemohla dát z ruky - i nacpala jsem ji do slavnostní kabelky - vešla se tam jen tak tak... - a četla cestou do Prahy, v metru i na balkoně v druhé řadě než začalo představení a o přestávce! Když se ale zhaslo, zaklapla jsem knihu a zcela se věnovala kupodivu více dojemnému a smutnému nežli komickému ději, ačkoli většinu času jsem prochechtala... Larsson zamýšlel napsat dalších 7 knih... K naší smůle ho vychovávala jeho babička a dědeček a od raného dětství ho nalévali zrnkovou kávou, která se u nich pila v množství větším nežli malém. Ona se hodně pije i v Miléniu - jestli jsem si dobře všimla, čaj se tam vaří jen jednou - o jeho vypití se ale již čtenář nedoví. Mírný úsměv u mě vzbuzují někteří zdejší kolegové uživatelé - komentátoři, kteří bohorovně tuto knihu odbývají coby průměrný thriller. Zjevně nepochopili, o čem to vlastně celé je. Ještě jednu zajímavou věc mám s touto literární velehorou spojenu - v Lidových novinách proběhla soutěž o celou trilogii - kvízová otázka zněla, jak se Blomkvist jmenoval křestním jménem, jestli Mikael, Michael nebo ještě nějak jinak... Poslala jsem SMS-ku a za týden přišla krabice s knihama. Já už je samozřejmě měla, tak jsem jen chvilku váhala, komu je věnovat - nakonec si je odnesla kamarádka Lucie - a její rodina pak několik týdnů pocítila tvrdě velmi omezenou péči a starostlivost, o teplé kuchyni nemohla být ani řeč... - potom ovšem nastala lítá rvačka, kdo další to bude číst...
(...... Tento nový a zároveň poslední román má téměř 700 stránek. Neznám mnoho lidí, kteří by do každé z nich uměli vložit tolik napětí a poutavosti, jako to dokázal Larsson. To je velké umění a jeden z důvodů ohromného úspěchu jeho knih. (Magnus Persson, Svenska Dagbladet)........ Salanderová je úžasné stvoření. Feministický anděl pomsty... Nevím o žádném jiném spisovateli, kterému by se podařilo s takovým úspěchem převést politiku z mravokárných manifestů do dynamické beletrie. Larsson a jeho myšlenky o spravedlnosti budou čtenáře provázet celým třísvazkovým románem až k poslední stránce, na které budou litovat, že příběh končí. A ještě větší škoda je, že tento mistrovský vypravěč předčasně zemřel ve chvíli, kdy se mu otevřela cesta ke slávě. (The Observer))

Poslední díl, který mě zaujal asi nejméně ze všech. Bohužel už mi přijde, že je sestaven poměrně horkou jehlou a děj je zbytečně komplikovaný. Tento díl je hodně spjat s dílem předchozím, graduje tam příběh o Lisbeth a její touze pomstít se a dokázat, že dokáže žít svým vlastním životem.