Posel neštěstí

Čas: srpen 1999 (Je zde zmíněné zatmění slunce. V Čechách bylo vidět 11.8.1999. Příběh se podle jedné zmínky o počasí na začátku knihy odehrává na jaře, ale může to znamenat i léto a je to jen nešťastně napsáno. Mezi Osudem motýlka a Poslem neštěstí musí uběhnout více času než pár měsíců, protože Lai prý dala Otovi dárek k narozeninám, a pokud je Ota alter ego autora a narodil se v prosinci, musí se tedy jednat minimálně o narozeniny v roce 1998.)
Finkgirl: Lai Thi Bich Thuy (příběh postrádá výraznou ženskou osobnost, k níž by Ota přilnul, ale zbývá zde mladá Vietnamka, které v předchozím díle zachránil život a ona ho teď bezmezně obdivuje)
Ota dostává v kanceláři podivnou návštěvu. Mladá žena, ještě skoro dívka se před třemi lety, když jí bylo osmnáct, zakoukala do jednoho padesátiletého malíře. Přišla se Otovi vlastně svěřit s tím, že neví, co dělat. Už před časem se s ním rozešla, ale on jí stále posílá dopisy, v nichž popisuje společné chvíle a píše, že vytváří cyklus obrazů inspirovaný jejich láskou. Sama asi neví, co chce, ale má pocit, že jestli toho její bývalá láska nenechá, možná mu něco udělá, aby se od něj konečně osvobodila. Ota jí dá pár rad a ona odejde. Protože mu to ale vrtá hlavou, pokusí se najít toho malíře.
Děj téhle Finkovky je trochu složitější, každý se tu přetvařuje a nikdo není tím, kým se zdá. Dokonce ani Josef Vrba, který se případem mihne – vždycky jsem měl dojem, že je alespoň o deset let starší než Ota, ale zde to vypadá, že tak o pět.
Bylo to dobré, ale mezi Finkovkami podle mého spíše v té druhé polovině.