dollyk

Užívateľ o sebe napísal

https://petr-d-glofera.com/
Čtu rád a sám se snažím psát. Obojí je v mém životě důležité a obojí dělám s láskou a plným nasazením.
Žádný autor (a mluvím z vlastní zkušenosti, protože už od roku 2009 píšu vlastní prózu, a poezii od chvíle, kdy jsem se psát naučil) nemá patent na vytvoření skvělého díla, ať už je to román, povídka nebo báseň. Ale každý má v profesním životě několik světlých chvil, kdy napíše něco velkého. Jistě se nezavděčí všem a možná ani většině svých čtenářů, ale to "velké" se pozná vždy. Je to věc vkusu čtenáře a přesah, kterého si je vnímavý jedinec schopen povšimnout.
Někdy jde o prvotinu nebo o nápad, z kterého vznikne cyklus (Ecovo Jméno růže nebo Deaverův Lincoln Rhime), někdy o vrcholnou formu, která ho postihne v různých fázích života (Foglarův Když duben přichází. Londonův Tulák po hvězdách a také třeba Malý princ od Exupéryho ), jindy o závěr kariéry, kdy zúročí všechny své zkušenosti v extrakci dokonalosti (Steinbeckovo Na východ od ráje, Nietzcheho Tak pravil Zarathustra anebo Hessův Siddhártha). Obecně ale platí, že tvorba žádného z nich nemůže být už ze své samotné podstaty vyvážená a na stále stejné úrovni.
Od toho se také odvíjí mé hodnocení, jímž se zde presentuji.
Právě vrcholy a závany geniality se snažím hodnotit plným počtem hvězdiček. Ovšem spisovatel by měl své čtenáře neustále překvapovat svou invencí a pokud možno i popíráním svých zažitých stereotipů. (Třeba právě autor, který se nad sebe a svůj styl psaní není schopen povznést, je Deaver, který po deseti nebo patnácti knihách, ač jsou jako solitérní díla skvělá, začne nudit.)
Čtyři hvězdy jsou u mě vyhrazeny příběhům a básním, které jsou sice výborné, ale schází jim ona genialita pětihvězdičkových. Zde jde spíše o můj subjektivní pocit, takže pro ostatní je hodnocení pěti nebo čtyř hvězd vlastně jakýmsi synonymem.
Tři hvězdy dávám knihám, které mě zaujaly, ale mám k nim výhrady, které se úplně neslučují s mým vnímáním dokonalosti. (Autor může příběh posrat v závěru blbou pointou nebo její naprostou absencí.)
Ani dvě hvězdy neznamenají, že jde o brak, jen to vypovídá o tom, že mě to nezaujalo, ale celkem zklamalo. (Jako že snaha se cení, ale co s tím? Třeba pokračování trilogie Milénia.)
Pak nastává skok. Jedna hvězda totiž znamená, že o brak se jedná, ale z nějakého důvodu nad tím vším nechci naprosto zlomit hůl. Příběh může být debilní, zpracování imbecilní a myšlenka idiotská, ale existuje tu rozměr (třeba v jedné hlášce na 500 stránek, která mě zaujala, nebo v celkovém slohu, v němž je to napsáno, i když je téma na hovno), co mi morálně neumožňuje celou knihu naprosto pohřbít. (Nacházel a Hitlerovy oči, Alchymista od Coelha ) nebo jsem knihu nedočetl, protože mě vůbec nebavila a nevím, zda v sobě ještě neskrývá zázrak, který si autor šetřil až na chvíli, kdy všechny naprosto znechutí (Vraní dívka, Tommyknockeři).
Odpad jsem vyhradil knihám, které podle mého nedokumkentují nic, než grafomanské sklony autora. Buď jde o psaní pro psaní, tedy jen přehršel slov bez vnitřní konzistence a významu, nebo o naprosté úlety, které nedokážu omluvit ani tou největší dávkou empatie, které jsem schopen (Chatrč). Mám často pocit, že autor si musel něco píchnout, než si sedl k práci.
Bohužel co se týká odpadu, tak tam jde také o to, že je to všechno na levačku, nebo jak se dnes říká na píču. Ani kdyby takové téma zpracoval Shakespeare nebo Dickens, tak by to ten příběh nezachránilo.
U literatury faktu hodnotím obdobně, buď to má vypovídající hodnotu nebo je to bezmyšlenkovité a nekritické mlácení prázdné slámy.
A věřte, že odpad dávám jen tomu, z čeho je mi opravdu snad i fyzicky špatně.
Závěrem chci upozornit, že tu mám i pár knížek nebo kompilací, v nichž mi povídky vyšly. V tomto případě si je buď pochválím, (kdo to udělá, když ne já, co?) nebo zdůrazním, že se raději nebudu vyjadřovat. Hodnocení ale v takových případech zvedám automaticky minimálně o hvězdu, přece si z falešné skromnosti nebudu srát na hlavu, no ne?
Tak objektivitě vstříc, přátelé.