Nejtemnější hodina

Krásný příběh lásky, které není přáno, na pozadí druhé světové války, malování a přátelství. Příběh má historickou a současnou rovinu, ve které se Lucy snaží zjistit vše o Evelyn a její rodině a napsat o ní biografii. V historické rovině žijeme přímo život Evelyn. Kniha byla plná nespravedlnosti, až jste si říkali, sakra kdy to přijde a obrátí se to k lepšímu? Celou dobu jste doufali, že každý naplní svůj osud.
Kniha se četla moc hezky, myslím, že byla popisná tak akorát, strašně se mi líbily popisy, jak Evelyn malovala a jejích obrazů. Ke konci knihy jsem se neubránila ani slze.

Toto je jedna z nej knih, co jsem četla v loňském roce. Sice mne nedojala a nerozbrečela, jako se to stalo některým jiným čtenářům (nesoudím, nehaním, nic takového prosím), nicméně i tak tento román na mne zanechal silný dojem, kniha mi vyrazila dech. Je zde silný příběh, skvělé propojování současnosti a minulosti, výborně vykreslené postavy a úžasně zpracovaná tématika duchů. Vyprávění je velmi čtivé, čte se to rychle a samo. Člověk se do toho ponoří, ani neví jak! Jde o úžasný historický román z doby druhé světové s velmi zajímavě řešenou milostnou zápletkou, která je výborně propracována. Není to žádná kýčovitá vyprávěnka hodná červené knihovny, ale skvěle napsané lidské drama několika lidí, kterým nebylo přáno. Prostě úžasné. Snad jen ten trojúhelník mezi Mikem, Lucy a Charlotte si Erskinová mohla odpustit, ale jinak to byla paráda. Rozhodně doporučuju a sama si to dozajista ještě někdy přečtu znova.

Dlouho jsem se rozmýšlela nad 3* nebo 4*, nakonec se musím asi přiklonit k nižšímu počtu.
V první řadě bych chtěla vyzdvihnout styl Barbary Erskinové, ten je totiž hodně čtivý a plynulý, takže se člověku ani nechce dát knížku z ruky. V tomhle případě však pokulhává děj.
Základní linie je zajímavá, v popředí stojí láska v době bitvy o Británii, nejrůznější úskalí, všudypřítomná smrt apod. Plusem je i prolínání přítomnosti a minulosti, nepřišlo mi to matoucí a moc se mi to líbilo...ALE, tolik věcí navíc, situace přitažené za vlasy, nadbytečné množství postav, to mi nesedělo. Duchařské příběhy mám ráda, ale tady to bylo trochu přehnané.
Spoustu věcí si hlavně člověk domyslí už na začátku, takže závěr tolik překvapení nenabízí.

Jedná se o první knihu, kterou jsem přečetl od této autorky. Ačkoliv se jedná o román pro ženy, kniha se mi líbila.

Střídání minulostí s přítomností bylo fajn. Líbilo se mi, že do knihy byla zakomponována i duchařina. V závěru knihy mne mrazilo po celém těle.