Písky času
Profil knihy je v inom jazyku
Všetky obaly
#O čom je kniha Písky času?
Životy lidí jsou jako zrnka v pohyblivých píscích dávného i přítomného času, říká britská spisovatelka, která před očekávaným devátým románem přichází ještě s jinou knižní novinkou - souborem drobných příběhů, zarámovaných dvěma delšími novelami. V těch se znovu a naposledy setkáme s postavami z „egyptského" románu Šepoty v písku. Novela Isidino dědictví uzavírá dramatický příběh malířky Louisy, zasazený do 19. století, Písky času završují osud současné hrdinky Anny, Louisiny prapravnučky. Také ostatní povídky jsou plné romantiky a vášně, ztracené i znovunalezené lásky... Stejně jako celá autorčina tvorba upoutávají nečekanými průhledy do tajemných zákoutí minulosti i rafinovaným prolínáním reality a nadpřirozených záhad.Povídky:
- Isidino dědictví
- Je libo trochu magie?
- Mezi časy
- Mořské sny
- Veřejná cesta
- Dáma v nesnázích
- Poslední vlak do včerejška
- Společenský trik
- Ztracena v chrámu
- Zlomky příběhů
- Vnitřní zrak
- Venkovská kuchyně
- Pokoj nahoře
- Za měsíčního svitu
- Děvčátko na houpačce
- Odpoledne v muzeu
- Jednodenní výlet
- Barney
- Musíš mít sen
- Cestování první třídou
- Jít dál
- „Máš napsat knihu, vzpomínáš?"
- Písky času
Poezie:
- Posvátná půda
- Na cestě do Londýna
- Vypravěčka (Založil/a: icekafe)
(Zobraziť viac 
)
)
Štatistiky
Vydanie
Kniha (1)
Vydavateľstvo (rok): Brána
- 2006
ISBN: 80-7243-279-6
Strán: 279
Poznámka: Knižní klub: ISBN 80-242-1658-2
Komentáre
Vynechala jsem Isidino dědictví a Písky času, neb prý uzavírají něco, co ještě nemám přečtené. Tentokrát jsem se s těmi povídkami trochu trápila a říkám si, že to je buď tím, že jsem o něco starší a už mi ta převážně duchařská romantika nestačí, nebo to prostě nejsou povídky na léto. Hmm... asi to u mě bude ten druhý důvod. Takže na podzim znovu vytahuju - společně se Stíny na ostrově.
Povídky Barbary Erskinové jsou v mnohých ohledech jiné než její romány. Přesto vřele doporučuji. I na malém prostoru dokáže vytvořit barvité charaktery a navodit správnou atmosféru.
Její povídky jsou dobré jen by je mohla více rozvést.Pokračování šepotu v písku se mi už tolik nelíbilo.
Povídky Barbary Erskinové mě baví. Už podruhé mě přesvědčila, že umí napsat nejen poutavý a dlouhý román, ale i krátkou povídku (ovšem někdy by mě zajímalo "nastavení" povídky tak, aby vznikl román). Mám štěstí, že jsem četla i zmiňované romány Půlnoc je osamělé místo a Šepoty v písku.
Paradoxně mě ale nejvíce zklamala hned první povídka Isidino dědictví, která má být pokračováním románu Šepoty v písku. Ten jsem četla už před nějakou dobou, ale "pokračování" mě nenadchlo.
Nejvíce mě zaujaly povídky s nádechem tajemna: Venkovská kuchyně a Veřejná cesta...
40 / 2021