Můj boj

Pro mně byly nejzajímavější v této knize životopisné pasáže, z kterých bylo zřejmé, jak se vyvíjela Hitlerova filozofie a světonázor. Hitler byl stvořen svým okolím a svému úspěchu dále vděčí svému geniálnímu nápadu, vytvoření SA. Myšlenkové pochody, které ho k tomu vedly jsou fascinující. Ve své době to byla myšlenka nová, ale po válce ji okopírovali komunisté, kteří se s pomocí své SA ( Lidových milic ) dostali k moci. Polovinou knihy však jen prolistujete, protože psané již není aktuální, nebo protože těch kidů o národě a rase budete mít brzo plné kecky.

Pobavil mě názor níže, že Hitler nebyl dobrý spisovatel, protože kniha je nudná. No, tak není to beletrie, ale řekněme vadný světonázor. Toto jsou zrovna naprosto liché výtky, bohužel.

Že nevíte jak a za co hodnotit? Já to vidím takto: jasně že nehodnotit osobnost, ale obsah (což v důsledku vyhodí pravděpodobně stejné hodnocení) a třebas i to, jak se dá z knihy poučit. Negativní věci kolikrát poučí mnohem více jak ty pozitivní.
A že to není objektivní? Ukažte mi byť jen jedno objektivní ohodnocení jakéhokoliv díla. Není. Ve finále se dá zrelativizovat totiž úplně všechno a pak bysme nemuseli hodnotit nic. No ale ke knize.

Přečíst celá lze, ale stojí to trochu přemáhání. Myšlení má Áda zacyklené a jednu věc klidně "vysvětlí" vícerokrát (proč je důležité pořád repetovat, sám rozvádí v kapitole Propaganda). Takže kromě KIDŮ (děkuji kolegovi výše za tento gramatický obrat, kterým mi přivodil krásné ráno) o nadřazenosti, ještě časem začnou lézt na nervy tato opakování.

Mě třeba bavilo sledovat "knižní" změnu vnímání strýčka Dolfiho. V první části si totiž ještě můžeme počíst i pasáže jako: "Židy jsem považoval za Němce, jediný rozlišovací znak jsem spatřoval v cizím náboženství...a odmítal jsem z důvodu lidské tolerance náboženské třenice i v tomto případě." (MK. Praha: Otakar II., 2000, s. 45.)
Čtenář tak sleduje, jak na stránkách postupně nesnášenlivost roste... Nakonec se dobereme k termínům "rasové komise" nebo třeba "tělesní degeneráti" - to jsem zaznamenal vůbec prvně, no a tam už pak pro mě další čtení bylo víceméně ztráta času.

Jedna z mála knih, které jsem četl, ale nehodnotil. Neznám způsob, jakým bych k hodnocení přistoupil. Je nesmysl hodnotit takovou knihu z hlediska literárního, není objektivní hodnotit ji z hlediska osobnosti autora a není správné přihlížet k tomu, jak nám její přečtení pomůže pochopit jednání a myšlení některých lidí.

Dost váhám, jestli tu knihu hodnotit a také z jakého hlediska? Jako filosofický nebo politologický spis to stojí za pendrek, protože teze, které jsou panu Hitlerovi odrazovým můstkem k dalším úvahám, jsou velice tendenční, účelové a zaujatost z nich přímo křičí. Cokoli postavené na podobných základech je zajímavá spekuace, ale jistě ne podložená teorie. Jako literární dílo to žádné kvality nemá, jazykově (a můžu samozřejmě hodnotit jen úroveň překladu) je to sice pestré, ale neustále omýlající jedno a totéž. Román, který popisuje stokrát tutéž událost, akorát k tomu volí jiná slova, by asi také nikoho nebavil. Na to, aby to byla sonda do soudobé společnosti, je to opět příliš zaujaté. Jako propagandistický spisek, budiž, má to jistý náboj, ale ten plyne spíš z toho, že to budou číst průměrní lidé bez vyššího vzdělání a těm stačí přidat pár výrazů, jejichž význam jim není tak docela známý, ale jeho „vědecké“ vyznění jim nedovolí říci, já tomu nerozumím, aby si nezadali. Pro člověka, který to pochopí, to tuhle aureolu ztrácí. Pak tedy už zbývá hodnotit to jako autobiografii, jako sondu do hlavy a názorů pana Hitlera, ale zde vyvstává pochybnost, zda to opravdu popisuje tak, jak to cítí, nebo tak, jak chce, aby to cítili čtenáři, či tak, jak chce, aby si čtenáři mysleli, že to cítí. Mám silné podezření (a vzhledem k tomu, že to v knize několikrát nepřímo tvrdí i docela jistotu), že jde hlavně o ten druhý a trochu třetí případ. Co z toho tedy plyne? Pro mě je to jen široce pojatá populistická politická agitka, jednoúčelové zboží, které si přečtete a máte dvě možnosti. Buď už tu knihu nikdy nevezmete do ruky (pokud se jí nebudete někdy zabývat na vyšší úrovni nebo v ní hledat přesné znění citátů), což je asi můj případ, nebo si ji vystavíte na polici a začnete ji zbožňovat, protože vás pozitivně oslovila. Ale já bych dal klidně ruku do ohně za to, že dnešní neonacisté ji mají jen na té polici, a kdyby ji z ní někdo vyndal, zjistí, že má ještě nerozřezané listy. Tahle kniha se i přes její trapný (ano, nebojím se to říci) obsah stala jakousi ikonou, svátostí, relikvií, v níž se musí věřit, protože zkoumání oněh ostatků doby by nám mohlo přinést nejedno zklamání. Nakonec jsem se rozhodl dát tři hvězdy, první za nádherný příklad dezinterpretace a demagogie, druhou za to, že má jistou neoddiskutovatelnou historickou hodnotu, i když úplně jinou, než předpokládal její autor, a třetí, protože když jsem se oprostil od negativních historických souvislostí, dokázal jsem se nad jejími řádky i upřímně zasmát.