Po nás ať přijde potopa!, Radosti života, Nové verše, Don Juan

Ke Gellnerovým básním se ráda vracím. A jsem ráda, že jsou některé i zhudebněné např. Katapultem, Mišíkem, Nohavicou. Věřím, že básně plné smutku a zklamání, lásky i rozčarování osloví čtenáře i za dalších sto let.

Gellner pochopil, ze nas duch je natolik omezen, ze nemuze pochopit tento svet. Proste to nejde a rika dnes budme jeste veseli na nasi bile posteli, zitra? Co zitra, kdopak vi, zitra si lehneme do rakvi. Vite muzeme byt zastanci jakehokoli vyznani a vsechno jsou to Babylonske veze. Jedine, co lze pochopit je Poznavame houby. Jeho hrdinska smrt mne mrzi. Ze se nedozil mne:)