Básník

Život detektiva Krauze už sleduju v páté knize a nechápu jeho osobní život. Má krásnou manželku a dceru. On tráví čas v práci, hospodě a častými nevěrami, které ho v tomto díle málem dostaly pod drn. Básníkovi jsem skoro fandil.

Tak tedy z toho ženského pohledu mě tady Krauz docela štval,ale to není pro příběh podstatné.Moc fajn další díl, já to čtu tak, jak to mám příležitostně půjčené, zase nechybí vtipná parta a docela drsné vraždy, měl to hezky promyšlené tentokrát.Tipovala jsem, ale málo platné .Jen si říkám, že podle toho kým a jaký vrah byl, na to mohl ten Richard přijít dřív, vzhledem k okolnostem.

No, ona ta mluva je poněkud prostší a slovní zásoba nevalná - ale hrome! Je to čtivé. Detektiv Kraus není týpek kterého si lze snadno oblíbit ale namyšlený, sebestředný, sukničkář je příjemná změna po alkoholem nasáklých, depresivních seveřanech, kterými nás trch dnes sytí.

Thriller se trochu vymyká z Dánovek, které jsem zatím četl. Je to tou osobní rovinou, která tu hraje podstatnou roli. Někdo tu totiž útočí přímo na Krauze a ten někdo ho podle všeho zná už z dětství nebo mládí. Kdo v jeho okolí má ale Krauze natolik v nenávisti, aby vraždil jeho milenky? Moc mi to do kánonu Našeho města nezapadalo, ale to neznamená, že to nebyla jízda, kterou jsem si dokázal užít během jednoho jediného dne. A navíc i zde má Dán vynikající vedlejší postavu, tentokrát opilého inženýra živícího se demolicemi. Stejně jako v případě studovaného bezdomovce ve Studni jsem přímo cítil zápach jeho maringotky, v níž se systematicky upíjel do zapomnění.
Jinak Vladislausův postřeh je naprosto relevantní. Také mi to vrtá hlavou. No co, hlavní postava by měla být především zajímavá. Nemusím ji milovat, aby mě bavila.
Ovšem jejich tempo udržované nadmírou alkoholu všech druhů a mraky nikotinu bych asi nezvládl ani týden.