Romeo, Julie a tma

Zajímavý, poměrně poeticky napsaný příběh. Autor má trochu zvláštní styl, na který jsem si musel zvyknout, ale nakonec mi to přišlo jako velmi pěkná čeština.

Česká verze na Shakespearovu nejznámější hru, která ještě více připomíná Rollandova Petra a Lucii. Tím, že jde ale o "domácí" prostředí, působí Otčenáškova verze jaksi uvěřitelněji. Alespoň v mých očích. Knížka je útlá, máte ji během dvou dnů přečtenou, takže studenti budou spokojení. Já novelu četla z vlastního popudu a rozhodně nejsem zklamaná. Jde o poutavý příběh, ze kterého mrazí a který si vás získá pro svou jednoduchost, jistou naivitu, i milý způsob, jakým je podané tak těžké téma...

Nahodilé setkání, které vyústí ke vzniku citu, který by třeba jinak nikdy nevznikl. Dva mladí lidé, kteří se narodili ve špatné době - v druhé světové válce.
Kniha mi připomínala lepší verzi Petra a Lucie, která mi přišla víc neosobní. Užívat si života a žít tady a teď, protože člověk nikdy neví, co přinese zítřek. Příběh obyčejných mladých lidí, kteří nechtějí válku, jen být spolu a užívat si jeden druhého. Příběh lidí odvážných i parazitujících.

Základní škola a tahle kniha k sobě patří. Asi jsem v tu dobu plně nemohla pochopit dosah, ale jinak po všech stránkách pěkná kniha.

Romeo, Julie a tma je velice smutným příběhem z období okupace naší země. Kniha i námět jako takový připomíná Petra a Lucii, ale přeci jen více ocením dílo českého autora.

Opět jeden krásný a smutný příběh z pohnuté doby. Děj knihy mne uchvátil už od začátku, kdy náhodné setkání na lavičce v parku změnilo život dvou mladých lidí, kteří by se třeba za normálních okolností a v normální době ani nepotkali. Občas jsem i cítila obavy a strach hlavních hrdinů, nesmírně působivá krátká novela, u které už dopředu víte, že asi neskončí moc dobře...

"Povinná četba na maturitu"
Válečná novela o tom, že válce někdy nedokáže zabránit ani láska, i když se o to dva lidé snaží. Příběh studenta Pavla a židovské holky Ester začíná na konci. Ester nemá na vybranou, musí se chystat do transportu. Kam stejně jako většina ostatních neví. To, že do něj nenastoupí je její štěstí. Potká Pavla, ten ji i přes vyhlášky o ukrývání osob jiného původu a trest, který se za ně dostane ukryje u sebe doma...
Příběh je stejně jako většina z doporučené četby pro maturanty zfilmovaný.

Velice čtivý příběh, dojemný a romantický, přesto ne přeslazený. Z příběhu je skvěle cítit ta doba, pocity postav. Takový konec ale musel přijít, kdyby to končilo "dobře", bylo by to asi moc nerealistické.

Mně se tato kniha líbí víc než Petr a Lucie. Hezky se čte a já jsem ji opravdu hltala. Smutný konec se dal čekat.

Moje první kniha na referát, co jsem měla na střední. Rozhodně lepší než tragédie, kterou se autor jen nepatrně inspiroval. Čte se to dobře a je to krátké, takže máte knihu přečtenou za několik hodin. Doporučuji všem

Od Jana Otčenáška jsem četla zatím jen tuto knihu a samozřejmě jako "povinnou četbu". Nelehké období heydrichiády dává tušit už na začátku knihy, že nemáme čekat šťastný konec. Je to smutná připomínka našich dějin. Jelikož jsem se jednu dobu zajímala silněji o knihy z tohoto období (a četla hlavně je), tak mohu srovnávat a toto dílo je vcelku zdařilé.

Úžasný příběh lásky dvou mladých lidí zasažených válkou. Je to příběh zakázané lásky, která byla již od začátku odsouzena k záhubě. Chlapec Pavel se zamiluje do dívky Ester. Problém je však v tom, že Ester je židovka a celá země je právě v rukou nacistů. Oba mladí lidé se však i navzdory osudu snaží zůstat svým citům věrni. Kniha Romeo, Julie a tma od autora Jana Otčenáška čtenářům nabízí jedinečný romantický příběh, který je svým způsobem variací na osudy slavných veronských milenců. Zároveň je také obrazem dané doby a poskytuje zajímavý pohled na každodenní realitu života v nacistickém protektorátu. Lidé si tehdy nemohli být jisti vůbec ničím včetně vlastních životů. I oni však toužili po úplně normálních věcech, jako je láska a štěstí. Otčenáškova kniha jde v tomto ohledu do nebývalé hloubky a nabízí nám spoustu podnětných myšlenek. Oceňuji zde také velice propracované charaktery obou hlavních postav. Čtenář se s nimi může velmi snadno ztotožnit. Konec je pak tragický a zároveň dojemný. To vše bez jakýchkoliv příkras a patetičnosti. V člověku zanechá tato kniha velmi hluboký dojem.

Z knihy mne mrazí pokaždé, když si na ni vzpomenu. Mladá láska, která si musí procházet velmi, velmi těžkou zkouškou a která je ohrožovaná ze všech stran, ale přesto je silná – to mne hodně zasáhlo. A ten konec byl hodně drsný. Otčenášek to napsal hodně sugestivně, bavil mne jeho vyprávěcí styl, který mne do knihy hned vtáhl. Obsahově je to hodně náročné čtení, ale je to tak krásně napsané!

Dostal mě velmi poutavý příběh, o něco méně už mi sedl styl, kterým je kniha napsána. Přesto mě kniha bavila, i když jsem se asi v polovině od známého dozvěděla jak kniha zkončí.

Zasazení do období Protektorátu (do období atentátu na Heydricha) téhle novele hodně svědčí. Svědčí jí i lyrické ladění, ač dnes už se může zdát poněkud zastaralé a celé vypravování je zastřené přílišnými metaforami. I tak má ale Jan Otčenášek prostřednictvím svých dvou hrdinů co říct i dnešním mladým lidem a je strašná škoda, pokud je tahle knížka, ke které člověk musí dojít sám, na seznamech povinné četby. Na závěr snad jen: Moc nechápu tu škatulku á la Petr a Lucie. Kvůli lásce dvou mladých lidí odehrávající se za druhé světové války? A co všichni ti Lustigové a jiní autoři, kteří se tímhle tématem zabývali?

Nádherná, i když ve své podstatě smutná knížka. Ale předpokládám, že každý čtenář k této knize přistupuje s tím, že se nepobaví. Děj opravdu krásně plyne a snad žádná část knihy Vás nenechá chladnými.
Já očekávala trochu jiný konec, proto mě závěr příběhu vcelku překvapil.

Zajímavý a něčím originální příběh "náhodných" lidí plný problémů. Mnohem větších problémů, než se kterými se můžeme setkat teď. Knihu jsem četl kvůli maturitě, dá se přečíst během jednoho odpoledne.
Určitě doporučuji, dávám ale čtyři hvězdy, protože z tématu a umístění děje se podle mě dal "vydolovat" mnohem větší počet stránek a příběhu. I tak krása!

Měl jsem knihu již z roku 1967, kterou jsem pochopitelně přečet. Po letech natočený film, podle mne se dostal jinam. Je dobře, že se kniha tiskne i v současné době.

Ono to opravdu svádí k tomu, aby člověk knihu porovnával s Petrem a Lucií. Jenomže Romeo, Julie a tma je stokrát, ba tisíckrát lepší. Ani na chvíli jsem se nenudila, autorův styl mě naprosto strhnul.

Kniha mne velice oslovila, třebaže je velmi smutná. Myslím, že se autorovi podařilo podat pravdivý obraz mladých lidí za války, ne těch hrdinů, kteří bojovali proti Němcům, ale těch obyčejných, kteří ani ve válce neodložili své sny.

Dle mého názoru autorova nejlepší kniha. Četl jsem jako kluk a hodně zapůsobila. Nejsilnějším momentem pro mě zůstane scéna v parku, Pavel si sedne k neznáme dívce na lavičku, dostane se s ní do konfliktu a pak stačí tak málo, uvidí značku, která ji odlišuje od ostatních. Chtěl utéct, nevěděl co dělat, mohl jí tam nechat..., ale on jí odvedl do bezpečí. Nemám rád patetický kecy, nicméně tohle je pro mě hrdinství, riskoval život svůj, život své rodiny i lidí v tom domě, kde jí ukryl, ale bez ohledu na riziko to stálo zato.

Za oblačnými popisy plnými jedinečných metafor se skrývá jednoduchá linka příběhu, která se zdánlivě opakuje v mnoha dalších románech. Ne vždy však dokáže jeho zpracování probudit v čtenáři pocit stísněnosti doby a soucit s hrdiny tak, jako je tomu tady. Doporučuji.

Tato kniha je tak podobná knize od Rollanda, ale to jí neubírá nic na kráse. Je to silný, odvážný a smutný příběh. Opravdu to dění za války je šílené a to o tom jenom čtu! Co musela znamenat, jak vypadat skutečnost, realita? Vybrala jsem si ji do seznamu k maturitě a myslím, že jsem neprohloupěla.

Další povinná četba k maturitě. Velice smutný příběh dvou mladých lidí odehrávající se v období protektorátní Prahy. Kniha je napsána velice jednoduše a čtenáře nezatěžuje žádnou zbytečnou omáčkou okolo. Autor velmi citlivě a zároveň silně popisuje těžké období heydrichiády. Po přečtení si každý čtenář musí zákonitě uvědomit, v jakých podmínkách museli lidé (především tedy Židé) přečkávat válečné období a jak hrozná doba to musela být.

Snažila jsem se, ale nezvládla jsem dočíst. Strašně mi vadil styl autora. Je tak umělecký a vzletný, že jednoduchou věc popíše stovkou slov, až se v tom to hlavní ztratí. Musela jsem se neustále vracet a číst stránky znovu, protože jsem si každou chvíli uvědomila, že nevím, kde jsem a o kom / o čem vlastně mluví. Asi jsem na tuhle knihu moc jednoduchá.