Šepot ve tmě

U této knihy jsem opravdu měla na.... v gatích. Kotníky mě doslova fyzicky bolí pokaždý, když si vzpomenu na povídku V hrobce. Jinak celkově jsem z této knihy vystrašená, i když je to drahně let co jsem ji četla.

Nutno říct, že při hodnocení jsem se rozhodla ignorovat poslední povídku souboru, u které jsem v půlce málem usnula (ač bylo odpoledne), a zbytek jsem proto ani nedočítala.
Jenže na druhou stranu jsem se snad v životě u ničeho tak nebála jako u Barvy z vesmíru a Šepotu ve tmě. Lovecraftovo psaní rozehrává všechny smysly a buduje napětí, až člověku buší srdce v krku. A přitom se hrůza pořád pohybuje spíše jaksi "za scénou", a nikoli přímo na očích. Tuhla mi krev v žilách, a když dcerka kvíkla ze spaní, málem jsem vyletěla z kůže. Bravo, pane spisovateli, dostal jste mě!

Povídky H. P. L. patří mezi a zejména Hudba Ericha Zanna, která je jednou z nejlépe vypointovaných autorových povídek a V hrobce - je jedna z mála, kde je cítit ironický humor a dickensovský nádech z příběhu Jak skřeti unesli hrobníka z románu Kronika Pickwickova Klubu.

Jen ten, kdo je obdařen nezměrnou představivostí, dokáže bezezbytku ocenit Lovecraftovy povídky. To, co autor předestře na svých stránkách, dotváří do konečného výsledku naše mysl. A opravdu hraje velkou roli prostředí a čas, kdy tato díla čteme. Přestože jsou v tomto soboru povídek některé, které jsem již četl dříve, zbytek navodil taktéž tu správnou atmosféru neuchopitelného strachu. A přitom stačí tak málo, aby se i racionální člověk 21. století bál podívat do tmy.