Jeden za druhým

Naprosto strhující thriller... Napínavý, akční a brutální... Dokonce i na Chrise Cartera... Ten nás už v předchozích knihách přesvědčil, že při popisu různých druhů úmrtí dokáže jít až na příslovečnou dřeň, ale v Jednom po druhém to dovedl k nechutné dokonalosti online hlasováním... Jsem nadšen...

Brutalita a napětí jsou opět brilantně popsány. Přiznám se, že díly čtu nahodile tak, jak se ke mně dostanou z knihovny (kdybych čekala na to, jak jdou za sebou, tak se jich nedočkám asi nikdy). Tenhle díl se mi zatím líbil nejvíc. Lidský hyenismus je náležitě potrestán a je poukázáno na zneužití internetu ke zločinu, nebezpečí dark webu a kolektivní vinu (při hlasování). Akčnost zde opravdu nechybí a slabší povahy ať raději sáhnou po jiné knize...

115 / 2023

Tak tohle byl pro mě zatím nejlepší díl (i když prý se mám těšit na Zlobu :))
Jednu výtku mám k překladu, vzpomněla jsem si, jak mě v třetím díle rozčilovalo nadměrné použití slova "anžto" a pátý díl se přidal s výrazem "rozuměno?", který opět nezávisle na sobě použilo více postav.
Závěrečné rozklíčování bylo parádní, motiv byl uvěřitelný a ukazuje smutnou realitu lidského hyenismu, k němuž jsou sociální média vhodnou živnou půdou, občas stačí otevřít komentáře a člověk se nestačí divit...

Hodně mne to mrzí, ale asi půjdu proti proudu. Ačkoliv jsem předchozí díly série hodnotila vysoko, tady bohužel nemohu.
Od samého začátku jsem měla obrovský problém se začíst. Kniha mi připadala velmi strojová, odosobněná, příběh mne vůbec nevtáhl do sebe. A i když druhá půlka dějově nabrala na větším spádu, už bylo pro mne pozdě, abych si ke knize utvořila silnější vztah. Celou dobu jsem měla potřebu přeskakovat, necítila jsem potřebu děj jakkoliv prožívat.
Přijde mi, že vraždy v Carterových knihách jsou s každým dílem čím dál brutálnější, a já si nejsem jistá, že je to něco, s čím bych nutně potřebovala pokračovat. Asi jsem se dostala do bodu, kdy od thrilleru potřebuju něco víc než jen předhánění se mezi autory, kdo přijde s krvavějším a násilnějším provedením vražd. Carter to nejspíš s tímto záměrem nepíše, ale já jako čtenář se jednoduše neubráním srovnávání a thrillery na mne tímto způsobem občas působí.
Faktem nicméně je, že mi tahle kniha vůbec nic nepřinesla. Nevím, čím to, ale celý román mi přišel psaný děsně na sílu, hodně nuceně. I když samotné vraždy vyznívají dost děsivě, já se bohužel v některých místech nudila a prostě jsem přeskakovala. A nemám dojem, že by mi něco vysloveně chybělo nebo uniklo.
Nemluvě o tom, že se Carter v rámci jednotlivých dílů děsně opakuje. Chápu, že pro lidi, co nečtou jeho knihy popořadě a namátkou si něco z jeho děl vyberou, je fajn poznat pozadí Hunterova života. Ale když čtete vše popořadě a už popáté za sebou musíte zas a znova číst o Hunterově slabosti pro whisky nebo o tom, proč a jak se stal tak výjimečným detektivem, začíná to být poněkud otravné.
Zároveň jsem měla dojem, že v pár místech byl překlad trochu kostrbatý - neseděl mi. Navíc mi připadalo, že se v některých pasážích dokonce objevily chyby - např. minimálně na dvou místech byla v rozhovorech špatně napsaná jména, kdo zrovna mluví, což bylo dost matoucí, rušivé a rozptylující. Nedokážu říct, jestli došlo k chybě při překladu, nebo to tak bylo už v originále, ale bylo to tam.
Výsledkem jsou 2 hvězdy a pro mne rozhodně nejslabší kniha od Cartera. A popravdě jsem na vážkách, jestli vůbec chci v téhle sérii pokračovat....