Vzpoura mrtvých

Kniha obsahuje 3 příběhy či povídky. Každá se odehrává v naprosto odlišném prostředí od "divokého západu", šumavského pohraničí až k "životě" (či přežívání) po výbuchu jaderné elektrárny ve vesnici kdesi na našem území.
Mně se kniha četla velmi dobře. V každém příběhu dokázal autor vytvořit specifickou atmosféru a kdybych příběhy četla samostatně (ne jako součást jedné knihy), tak bych snad ani nepoznala, že to stvořil jeden a tentýž člověk.
36/2017

Asi bych povídky seřadila takto: 1. Mrtvý luh (atmosféra bažin a mokřad, krutost Werwolfu, Hans - přiznám se, že jsem se při jejím čtení v noci trochu i bála :)), 2. Děsivý jezdec (sice trochu bez nápadu, ale miluju atmosféru amerického západu a opuštěných motorestů), 3. Vzpoura mrtvých (občas trochu nedomyšlené, možná dobrý nápad na knihu nacpaný do jedné krátké povídky a až na pár momentů trochu nudné).

Parádní kniha, chtěl jsem dát 4, ale třetí povídka do půlky skvělá, pak můj zájem už upadl úplně. První příběh takový novodobý western což nebylo špatné, avšak Mrtvý luh topovka, atmosféra bažin a postav naprosto vtáhne do příběhu a pohltí. S panem Dvořákem nekončím.

Úvodní povídka Příšerný jezdec,odehrávající se v součastnosti v zapomenutém motorestu na americké dálnici,kde se zjevuje legendární přízrak a titulní povídka Vzpoura mrtvých odehrávající se v blízké katastrofické budoucnosti v jihomoravské vesničce Kostelec,kde po výbuchu jaderné elektrárny bují zvláštní forma života a dvojice vědců vyslaná na průzkum se stane zajatci v labyrintu hrobek.Uvedené dvě povídky se mě jeví naprosto průměrné,někdy až nudné.Naopak v příběhu Mrtvý luh,kde se vracíme do roku 1946 na šumavská rašeliniště,po nichž bloudí Krvavý pastýř Hans a zjevují se jiné přízraky šumavského bestiáře je velmi čtivá a napínavá,čte se jedním dechem.