Nejtemnější část lesa

50 %
Moje první setkání s autorkou (vyjma Spiderwicků, které jsem četla jako menší) a hned tak trochu zklamání.
Nápad perfektní, stejně jako neotřelé vztahy mezi postavami - líbí se mi, jak dokáže napsat syrově a bez příkras některé věci, obzvláště právě ty vztahové, stejně jako se zvládá vcelku slušně vyvarovat různým klišé. Zbytek je ale trochu naivně vyznívající a zabíjející kvality příběhu hlavně svými deus ex machina momenty (nalezení meče - poprvé i podruhé). Autorka si tahá traumata a minulost postav z prstu, kdykoliv se jí to hodí, klidně i v posledních dvou kapitolách, a to mi vadí. Působí to totiž dojmem, jako by jí až v tu chvíli došlo, že postava by měla mít pro své chování nějaké dobré odůvodnění, a tak mu ho přimyslela na poslední chvíli, aby se neřeklo, což je krapánek laciné.
Celkově tedy značně nevyvážené - na jednu stranu perfektní a dechberoucí, na stranu druhou působící dojmem spíchnutí horkou jehlou.

Má to svoje mouchy, ale i tak jsem si příběh hodně užila. Autorka měla zajímavý nápad na vílí turistické město, ve kterém starousedlíci nepochybují, že víly existují, zatímco turisté riskují své životy ve snaze se s nimi setkat. Kniha byla hodně čtivá, pár věcí by chtělo víc propracovat a asi největší vadou na kráse pro mě byl jeden povahový rys Hazel - všechno tutlala. Na to, jak byl líčen vztah s jejím bratrem, mu zatajovala velkou spoustu důležitých věcí. Ale jak říkám příběh jsem si hodně užila a je mi líto, že si nic dalšího z Fairfordu nepřečtu.

A jen taková drobnost, četla jsem druhé vydání a buď jsou Amíci divní nebo já jsem neznalá, protože na víc místech bylo jídlo typu: cereální tyčinka s kapustou a medem, smoothie: kapusta, zázvor, kefír, med... Přišlo mi to jako fakt zvláštní kombinace...

Na knihu jsem byla zvědavá z více důvodů, a tak jsem se rozhodla ji popadnout a pustit se do ní. S autorkou už mám nějakou zkušenost, takže jsem měla lehkou představu, jak se prezentuje. Nebylo to vyložené zlé, ale nebylo to ani výrazně dobré. Jsem na vážkách, co si o tom pořádně myslet. Musím však říci, že jistou čtivost i přes to všechno to mělo, takže mi stránky pěkně ubíhaly.
Hlavní hrdinka Hazel byla sice šestnáctiletá slečna, která se prezentuje jako téměř dospělý puberťák, co líbá kde koho, ale zároveň mi připadala více jako dítě. Minimálně tou posedlostí být rytíř, to si člověk pak říká - to jako vážně? Věděla jsem, že hodně čtenářů má problém se s hrdinkou tak nějak sžít a utvořit si s ní nějaký vztah. Musím přiznat, že jsem na tom podobně. Prostě jsem jí sledovala, ale nedokázala jsem s ní cítit, prožívat anebo jí snad fandit. Prostě ne. Byla to taková až plochá postava. Když pominu to, jak všechno chce vybojovat "jako rytíř", všechny zachránit, protože všechno je její vina apod., tak jsem nevěřila ani tomu, jak z hromady záhad, které nikam nevedly, jen ona jako lusknutím prstů přišla najednou na řešení. Bylo to divné, nereálné a až hrozné.
Nelíbili se mi její rodiče, kteří byli prezentováni jako sobečtí lidé, co se chtějí bavit, a to že mají děti a s tím je pojí i nějaká starost, povinnost, je prostě nezajímala. Vysvětlení, že se za tu dobu změnili a už nějakou "péči" a starost mají, ani jejich konečné chování to nezachránilo. Ben, bratr hrdinky mi přišel v pořádku, nenašla jsem na něm nic, co by mě na jeho chování nějak iritovalo. Líbil se mi jejich sourozenecký vztah, že v tom jeli společně. Pravdou je, že Hazel k Benovi mohla být pak upřímnější daleko dříve, ale aspoň, že vůbec. Ta dvojice byla fajn, jen si nemohu pomoc, je to hrozně divná dvojice - ségra olíbá kde co a koho (což se tam mimochodem absolutně nehodilo, pak jsem si akorát škatulkovala Hazel do zrovna nelichotivých šuplíků), a brácha je gay, což Hazel nedělá problém mu políbit kluka - jo, byl to snad omyl, ale přišlo mi to tak, že na něj úplně ohled brát nebude.
Pak tu také figuroval Severin, který byl ve skutečnosti v pohodě, nebyl zlý, ačkoliv byl tak lehce prezentován, nevadil mi, až na to, že mě zase dokázal překvapit svým zájmem a orientací. Co to sakra je za ty vztahy v té knize? Obecně, fantasy příběh není špatný, ale vztahová linka? Jakákoliv? Jedno velké špatné. Nedokreslené, neprocítěné, neuvěřitelné, hodně slabé, vlastně žádné. V tomto ohledu se z toho dalo vykřesat tak moc! Moje romantická duše pláče zoufalstvím - toto se nepovedlo. A poslední postavou, která stojí za zmínění je Jack. Toho jediného jsem měla o dost víc ráda než celý zbytek dohromady. Bylo mi ho líto a dokázala jsem s ním cítit, člověk by mu rád pomohl. Přála jsem mu, takže i v ohledu na jeho city jsem byla celkem spokojená, i když! Mohla autorka prostě šlápnout na plyn v té romantice. Tahle to bylo tak moc plytké, prostě o ničem.
Jak jsem zmínila, ten děj samotný nebyl úplně špatný, dalo se to, ačkoliv je to taková pohádka pro mladší čtenáře. Bylo to čtivé a místy se mi to líbilo, jenže je tam dost much a kazů, které si čtenář až moc dobře uvědomuje, a to kazí dojem. Tohle slovo tu zmíním už po několikáté, ale je to prostě tak - ten příběh, jako celek - byl prostě divný. Také jsem si připadala, jak na horské dráze, někdy to fičelo a podruhé horko těžko popojíždíme. Některé věci zbytečně popisované, některé nedovysvětlené, další zase bez udání důvodu sdělené jakože nad slunce jasné. No, to úplně ne.
Jsem taková lehce rozčarovaná, něco dobré, něco ne. Hodnotila bych to prostě takovým středem, a co se týče doporučení? No, je to na každém z vás, ale vlastně, proč ne. :)

Bylo to dobrý, ale Holly umí i líp..
Oceňuji její "vílí" svět a jeho propracovanost..
Jen v této knize byla spousta zbytečných stran a neměla šťávu..