Morový sloup

Sbírka, kterou jsem vzal do ruky hlavně proto, že za ní Seifert dostal nobelovku. Spíš to bylo za celkový přínos, ale učitelka nám tvrdila to první. A jakmile jsem si ji v šestnácti přečetl, už jsem ji nikdy nedal z ruky. Je to krásná poezie, opravdu jedna z nejlepších, o jsem kdy četl. Boží.

Po dlouhé době další přečtená kniha od Jaroslava Seiferta. Autor je držitelem Nobelovy ceny za literaturu, kterou získal v roce 1984. Básně vznikaly v letech 1968 - 1970. Kniha byla komunisty zakázána, později povolena. Kniha vycházela v samizdatu a v exilu. Kniha se mi líbila a celkově se četla dobře. Knihu hodnotím na 100 %.

V této knize nalezneme motivy lásky, smrti a poezie. Reakce na situaci po sovětské okupaci v roce 1968 v Československu. Kniha má autobiografické prvky, přechod k volnému verši nebo nerýmovanému.

Kniha je rozdělena do 6 částí: Křik strašidel, Poutní místo, Kanálská zahrada, Morový sloup, Kolotoč s bílou labutí a Epilogy, ve kterých se nachází závěrečných 9 básní.

Jaroslav Seifert o této knize napsal: „Při svém upřímném a velikém respektu k Janu Nerudovi měl jsem tajný plán. Chtěl jsem na konec své literární pouti českým životem napsat sbírku veršů, která by svým tématem aspoň zdaleka mohla připomenout jeho Zpěvy páteční. Tak nějak chtěl jsem se rozloučit se svou zemí, do které už pospíchám, a svými čtenáři, s kterými se loučím..

Nelekejte se titulu. Nejde tu o nějaký mor. Ani historický ani jiný. Morový sloup – ostatně poněkud fiktivní a zkombinovaný z několika takových monumentů – byl jen místem mileneckých schůzek a tato knížka poněkud i navazuje na Odlévání zvonů, i když jsem se hodně pokoušel, aby byla jiná.

Možná že jsem ji měl spíš nazvat Knížka polibků, abych neděsil čtenáře. Ačkoliv tento název, přiznávám se, dost se mi zamlouval, přece jen jsem se styděl.“

Doporučuji také knihu MAMINKA, kterou jsem četl před několika lety. Moc pěkná kniha i pro čtenáře, kteří nečtou příliš poezii.

Kniha obsahuje také ilustrace.

Citáty z knihy:

To nejhorší mám za sebou,
říkám si, jsem už stár.
To nejhorší mám před sebou,
ještě žiji.
Ale kdybyste mermomocí chtěli vědět,
byl jsem šťasten.
Někdy celý den, někdy celé hodiny,
někdy jen pár minut.

Po celý život byl jsem věrný lásce.
A jsou-li ruce ženy víc než křídla,
co jsou její nohy?
Tak rád jsem zkoušel jejich sílu.
Je něžná, když stisknou.
Ať tedy rozdrtí kolena
mou hlavu!
Kdybych zavřel oči v tomto sevření,
nebyla by tak opilá
a nebušilo by mi tak zběsile
v mých spáncích.
Ale proč bych je zavíral?

Věřím, že hledat krásná slova
je lepší
než zabíjet a vraždit.

"anděl hniloby
přistoupil k dívčímu tělu
a počal rychle drásat její pleť
fialovými nehty"
- Křik strašidel

Doufám, že mi někdo zařídí, abych měla tuhle sbírku na smrtelné posteli po ruce.

Hodně smrti, bohužel i docela dost lásky, ale hodně smrti, takže já jsem spokojená. Epilogy se mi líbily o trochu míň než zbytek. Není to nejlepší sbírka básní, kterou jsem četla, ale patří mezi ty lepší.