Uvnitř mé hlavy


Všetky obaly
O čom je kniha Uvnitř mé hlavy?
Alex je zvyklá žít ve vlastním světě. Zvládne i ten náš?Alex je dost „divná“ – alespoň tak ji vnímá její okolí –; přitom má jen vlasy od přírody rudé jako kečup, trpí paranoiou, že ji pronásledují komunisté nebo že jí někdo otrávil jídlo. Je totiž – tak trochu – schizofrenička a plete si vlastní halucinace s realitou. Někdy jde obojí od sebe jen těžko rozlišit, a tak ji často doprovází její mladší sestra Charlie, která za ní stojí za každých okolností. Pro jistotu má Alex u sebe taky fotoaparát a v případě nouze si věci a lidi fotí, jestli nejsou náhodou jen jejím přeludem. Za přelud má nejdřív i Milese, nejdrsnějšího týpka ze školy, dost uzavřeného a taky dost „divného“! Nevymyslela si ho náhodou?
Debutový román o síle opravdového přátelství a lásky pro fanoušky knih Rainbow Rowellové. (Založil/a: Bookosima)
(Zobraziť viac
)

Štatistiky
Vydanie
Komentáre
Obsahuje spoiler
Knížka je výborně napsaná a Alex je sympatická hrdinka, která se nebojí oplácet Milesovi jeho kanadské žertíky se stejně nápaditou zvrhlostí. I Miles je dobře prokreslená postava, jeho chování je nevyzpytatelné, ale uvěřitelné. Milostná linka je velmi upozaděna a milostné problémy se v této knize naštěstí moc neřeší. Tato dvojice má totiž mnohem větší problémy než nějaké milostné trojúhelníky či jiná nedorozumění. Alexiny halucinace se postupně odhalují v druhé části knihy a musím říct, že mě opravdu překvapilo, co všechno není skutečné. Vypravěčem příběhu je právě Alex a jak je patrné, není spolehlivým vypravěčem. To, že se jejich ulicí neprohání fénix, bylo celkem jasné, ale co a kdo všechno neexistuje, bylo pro mě opravdu napínavé odhalování.

Anotaci knihy jsem jen tak prolítla, udlělala jsem si svůj obrázek, o čem asi kniha bude a ...překvápko bylo na světě. Bylo to miloučké, čtivé, ideáln vazba (paperback), ktera mi skvěle sedla do ruky. Alex je tak jiná hrdinka, bavila mě, stejně tak Miles. Dějovou linku s ředitelem bych si odpustila, přišla mi zbytečná, nastavovaná, sám o sobě byl příběh nosný až až. Opravdu dobrý knižní počin, ano, nějaká klišé se tam najdou, ale ...nic, co by bylo sladkobolné či trapné. Mně se to prostě a jednoduše hodně líbílo.
Hodnocení této knihy je pro mě dost rozporuplnou záležitostí. Jako by sama hrdinka s těžkým, přetěžkým břemenem schizofrenie nebyla zajímavým námětem (a skutečnosti plynoucí z příznaky schizofrenie skvělou pointou) a autorka musela knihu doplácat nezáživnou a potrhlou pointou, souběžně probíhající na pozadí, zatímco čtenář poznává hlavní hrdinku? První část knihy skvělá, ale zdá se mi, že v půli autorce došel dech a zaplácala příběh hrubými záplatami, které vůbec k ději nesedí a spíš působí dojmem, že jsou vytržené z jiné knihy...
Zastávám názor, že tuto knihu nelze brát jako reálný příběh. Na to jsou některé skutečnosti a postavy příliš potrhlé (a Miles je moc geniální). Díky tomu nás ovšem vyprávění nechává celou dobu v mírné nejistotě. A myslím, že to je přesně to, čeho chtěla autorka docílit. Jinak bychom se doopravdy neocitli „uvnitř Alexiny hlavy“.
Jinak sem tam se objevují povedené vtípky:
(Alexina mladší sestra): „Ty jsi potkala spřízněnou duši? To se přece vždycky stane první den ve škole, ne?“
(Alex): „Bože, Charlie, máma už tě zas nechává číst, co? A ty sis to namířila přímo k regálu s knížkama o paranormálních jevech.“
„Vypadá roztomile,“ řekla jsem. „Ale zdání klame. To poznáš ve chvíli, kdy se prohlásí za papežku a koupelnu za ‚církevní půdu‘.“
„Už to někdy udělala?“
„No jo. Několikrát. Naposledy, když jsem se chtěla sprchovat. Vyřvávala cosi o rouhání tak hlasitě, že ji bylo slyšet až na ulici.“