V tomto domě straší


Všetky obaly
O čom je kniha V tomto domě straší?
Román V tomto domě straší od irského spisovatele Johna Boynea, který proslul celosvětově knížkou pro děti Chlapec v pruhovaném pyžamu, je strhující poctou duchařským příběhům z devatenáctého století. Boyne mistrně využívá prostředky dickensovského stylu i klasické duchařské motivy. Je rok 1867 a Eliza Cainová se po smrti otce, jehož stála život návštěva přednášky Charlese Dickense, ocitne bez prostředků a přijme místo guvernantky na odlehlém norfolském sídle Gaudlin Hall. Řada neblahých zážitků, které jí otřásly už cestou tam, pokračuje, když ke svému překvapení zjistí, že jsou v celém domě jen dvě děti: Isabella a Eustace. Kdo je její tajuplný zaměstnavatel, se od nich nedozví a večer, když uléhá, ji vyděsí další nevysvětlitelná událost, jež ještě posílí čím dál neodbytnější dojem, že se tu děje něco zlého. Od příštího rána jako by na každém kroku narážela na přítomnost čehosi velmi zlověstného, co spolu s ní a dětmi obývá zdi Gualdlinu... Má-li sebe i děti zachránit, bude muset přijít na kloub dávno pohřbenému tajemství domu a čelit démonům z minulosti. (Založil/a: Veryska)
(Zobraziť viac
)

Štatistiky
Vydanie
Komentáre






Hororový příběh je příznačně zasazen do Anglie 19. století, což samo o sobě knize přidává na půvabu (ano miluji Anglii a s ní vše spojené). Samotný příběh není nikterak originální a když se zamyslím, tak nebyl ani tak moc hororový. Přesto velmi příjemná oddechovka, hezky napsaná, že se čte sama.
Krásný duchařský příběh zasazený do Anglie 19. století je šikovně napsanou poctou gotickým hororům právě z tohoto období... Prostý příběh o guvernantce v odlehlém sídle není sice nijak nápaditý, ale to nebyly ani dobové horory, důležitá je pomalu gradující atmosféra a lehký, dickensovský styl psaní... Za mě, jako obrovského fanouška hororů, lahůdka...
Právě jsem dočetla. Celou dobu mi to ani hororové nepřipadalo, ale ten závěr stál za to. Četlo se to dobře, samotný příběh asi moc originální není, ale ta atmosféra vystižena dokonale. Trochu mi to připomnělo Jane Eyre. Takové duchařské příběhy rozhodně číst můžu.
Již podle anotace má být román poctou duchařským příběhům z 19. století, a to využitím klasických motivů a dobového stylu. Nutno podotknout, že se tato pocta autorovi velmi slušně podařila. Navíc to ještě obohacuje jistou dívkou vlastní nadsázky.
Současný čtenář se asi strachy klepat nebude, ale postavíme-li toto dílo vedle duchařských příběhů, které v 19. století skutečně vznikly, nemá se podle mého jistě Boyne zač stydět.
Boynův styl psaní je velmi lehký a celkem dost svižný. Také umí kromě výborné atmosféry velmi dobře gradovat závěr a ponechat si na poslední stránku pomyslnou třešinku na dortu, která vám v hlavě zůstane ještě dlouho po dočtení.
Knihu jsem si užila.
Současný čtenář se asi strachy klepat nebude, ale postavíme-li toto dílo vedle duchařských příběhů, které v 19. století skutečně vznikly, nemá se podle mého jistě Boyne zač stydět.
Boynův styl psaní je velmi lehký a celkem dost svižný. Také umí kromě výborné atmosféry velmi dobře gradovat závěr a ponechat si na poslední stránku pomyslnou třešinku na dortu, která vám v hlavě zůstane ještě dlouho po dočtení.
Knihu jsem si užila.