Můj brácha se jmenuje Jessica

Myslím si, že v rámci žánru young adult knih na téma LGBT je tohle velmi solidní kniha. Pro mne byla hodně originální v tom, že se zabývá tématem transgender, což je pro mne v literatuře nové, neprobádané pole. Takže za to určitě dávám palec nahoru. Zároveň se mi líbil fakt, že se zde autor snažil zpracovat různé aspekty toho, jak na téma transgender reaguje okolí člověka, kterého se to týká - od krajního nepochopení, přes nejistotu až po otevřenou toleranci a nezištnou podporu.
Autorův styl psaní je mi velmi blízký. Příběh plyne bez nějakých krkolomných záseků, celé téma transgender je zde podáno velmi srozumitelně a je vidět, že John Boyne je již zkušeným spisovatelem, který ví, jak zaujmout čtenáře, jak je v táhnout do příběhu a dát jim i podněty k přemýšlení. Skvěle se také uměl vcítit i do postavy malého chlapce, z jehož pohledu je příběh vyprávěn.
Plné hodnocení nedávám, jelikož je příběh primárně cílen na mladší čtenáře, než jsem já - mně osobně tam ještě chybělo něco trochu hlubšího, abych se z toho tak říkajíc posadila na zadek. Ale to vůbec nevadilo tomu, abych si i já tuto knihu víceméně užila.

Nemohu si pomoci, ale místy mi kniha přišla děsivě povrchní. Dostal se nám docela jednoduchý příběh. Tím nechci říci, že hlavní postava to měla lehké... Určitě tato kniha má svoje místo v LGBT literatuře. Zatracovat ji určitě nechci. přelousknuté za chvíli...

Docela povedená kniha, která řeší jedno z aktuálnějších témat posledních několik let. Těšila jsem se na ni a docela jsem si ji i užívala, ale děsně mě štvalo chování rodiny hlavní postavy, která příběh vypráví. Kromě toho jsem asi úplně nečekala, že se třináctiletý kluk bude chovat tak, jak se choval - i když ho na jednu chápu, situace pro něj nemohla v žádném případě být jednoduchá, nicméně jeho chování mi v některých částech přišlo až moc přitažené za vlasy. Kromě toho bych také trochu očekávala, že se příběh kromě hlavní postavy, která příběh vypráví, zaměří i na příběh jeho samotného bratra, který se v knize ovšem vyskytoval méně, než bych čekala.

Žijeme ve společnosti, která nás odkazuje na to, že transexualita je nemoc. Denně slýcháváme narážky na trans lidi typu: "Narodíš se jako chlap, jsi chlap! Nemůžeš být ženou!!" Jděte s tímhle všichni k čertu. Člověk se hold někdy narodí špatně, což není jeho vina. Nikdo Vás nenutí se stát opačným pohlavím. Tak zavřete klapačky. :)
Kniha se mi líbíla, vzhledem k tomu, že byla napsaná z pohledu mladšího brášky, který ještě nechápe, čím si jeho starší "brácha" prochází. Rodiči je veden k tomu, že je jeho bratr je duševně nemocný. A bohužel se k tomu také přiklání, jelikož rodiče mají vždycky pravdu, nebo ne? ne, rozhodně ne. Tohle je další věc kterou nechápu. Jak mohou rodiče takto ohavným způsobem nerespektovat svoje dítě? SVOJE vlastní dítě? Vím, že to zpočátku může být pro rodiče šok, neumějí si to představit a i se bojí. V knize bych místo Jasona poslala na terapii spíše jeho rodiče. Celou knihu jsem doufala v happy end a jsem ráda, že se tak stalo. Nicméně si myslím, že se dají najít i lepší knihy v kategorii lgbtq+, ale oceňuji nápad. :D
PS: Vkaz pro homofobíky: Naučte se respektovat, nebo aspoň neřešit ostatní a budete šťastnější :3