Červený a černý
Profil knihy je v inom jazyku
Všetky obaly
O čom je kniha Červený a černý?
Dnes již klasický román Červený a černý původně zcela propadl. Dobové autority soudily, že nestojí za přečtení: autor ho prý napsal nedbalým a místy přestručnělým stylem, útržkovité, vypjaté dialogy se vzdalují realitě, vyprávění mnohokrát prudce mění tempo a logika příběhu budí otázky. „Mám na mysli jinou logiku a jinou pravdivost- pravdivost života", odpovídal Stendhal a dodával: „sázím na los v loterii, jejíž hlavní výhra je být čten v roce 1935". Měl pravdu, a zároveň se mýlil: jeho hluboké vcítění do psychologie postav a pohybů společnosti stejně jako nepochopitelně moderní styl učinily z Červeného a černého knihu, kterou vyhledávají čtenáři po celém světě právě tak i v 21. století. Příběh Juliána Sorela ctižádostivce a učenlivého intrikána, jenž ale v rozhodujících okamžicích jedná podle diktátu srdce , milující, zoufalé paní de Renal a přímé, hrdé, možná naivní Matyldy de la Mole může znovu začít. (Založil/a: coko-li)
(Zobraziť viac
)
)
Štatistiky
Vydanie
Vydavateľstvo (rok): Přítel knihy
- 1929
Strán: 473
Poznámka: Vyšlo ve dvou svazcích (226 a 247 stran)
Vydavateľstvo (rok): Alois Srdce
- 1920
Strán: 477
Poznámka: Vyšlo ve dvou svazcích (215 a 262 stran)
Vydavateľstvo (rok): Nezjištěno / Jiné
- 1898
Strán: 818
Poznámka: Vydal: Praha : Vzdělávací bibliotéka
Skryť vydanie
Skryť vydanie
Skryť vydanie
Všetky vydania
Všetky vydania
Komentáre
Julian Sorel, intrikán, který je schopen udělat vše, aby se vymanil ze své společenské vrstvy. Až nakonec zjistí, že to nejlepší měl hned na začátku. Kniha není špatná, místy moc rozvleklá, konec mi přišel v duchu Americké tragédie od Dreisera.
Tento román hodnotím také spíše pozitivně, ale ctižádostivý a chladný Julián mi tedy moc k srdci nepřirostl. Pro mne jediným plusem byl jeho tajný obdiv k Napoleonovi, což ale vzhledem k době, ve které se příběh odehrává, nebylo zrovna bezpečné. Nejlepší mi přišel začátek knihy a Juliánovy úvahy, které zaměstnání mu vynese vyšší postavení, jestli kněžství či služba v armádě, druhá polovina (především vývoj milostného vztahu mezi ním a Matyldou) mi přišla místy trochu nelogická. I tak se jedná o klenot světové literatury, určitě si přečtu i nějaká další Stendhalova díla.
Obsahuje spoiler
Mladý Julián opovrhuje aristokratickou společností u které je zaměstnán. Ale z rozmaru svede paní domu a nechtěně se do ní zamiluje. Příběh se vleče , dlouhosáhlé vyznání a neustálé vychvalování hlavního hrdiny je unavující a ději nijak nepřispívá. Juliánovu popravu beru jako řešení zbabělce který neví pro kterou ženu se rozhodnout a proto volí gilotinu.
Mladý Julián opovrhuje aristokratickou společností u které je zaměstnán. Ale z rozmaru svede paní domu a nechtěně se do ní zamiluje. Příběh se vleče , dlouhosáhlé vyznání a neustálé vychvalování hlavního hrdiny je unavující a ději nijak nepřispívá. Juliánovu popravu beru jako řešení zbabělce který neví pro kterou ženu se rozhodnout a proto volí gilotinu.
Knihu jsem četl v sedmnácti letech a asi bych se z ní posadil na prdel, ale v té době už jsem za sebou měl i nějakého Huga a Dostojevského, takže jsem nutně porovnával. Když teď po více než dvaceti letech beru do ruky své tehdejší záznamy o četbě a snažím se vzpomenout si na něco, co mi v hlavě utkvělo, nic nenacházím. Mám jen matnou vzpomínku, že v té době mě kniha oslovila, ale jak říkám vzhledem k tomu, že jsem četl lepší romány, bylo to oslovení spíše jen reakcí na moře času, které jsem jí musel věnovat. Když se knihou prokousáváte pár měsíců, nezbývá vám nic jiného než si na ní najít něco, co se vám zamlouvá. Čas ale můj vztah k ní vyřešil za mě. Na Zločin a trest nebo Notre damme de Paris vzpomínám rád a pamatuji si je, Červený a černý ve mně prostě takový otisk nezanechal.




)

