Z tebe peklo ráj

Začínám být trochu na rozpacích. Jak jsem tohoto autora ráda četla, tak mám teď dojem, že to celé jde někam do pryč. Knížky z počátku tvorby z lékařského prostředí byly fajn, byl v nich jakýsi příslib. Úžasné pro mě byly oba příběhy ,,chromého koně", na ty nedám dopustit. Pseudofilosofická Řeka mi do duše zasela první pochybnost a přečtení této knihy mě nějak nepřesvědčilo... Kniha je psána čtivě, toto se autorovi upřít nedá. Méně se mi už líbí obsah; hlavní hrdinka - rozmazlená dámička nerozpakující se osobovat si právo na muže, který jí je zrovna sympatický, zadaný, nezadaný, všechno fuk, sebestřednost a sobectví, pasáže s její promiskuitní kamarádkou podané tak, že tak to má být, toto je realita všedního dne... ??? Opravdu?
Pro mě zklamání.

Kniha Václava Grubera není nijak obsáhlá a i díky většímu fontu se čte velmi rychle. Nemusíte u ní přemýšlet, námět není originální, ale celkem běžný a známý ze spousty jiných knih. Jde o nenáročnou četbu pro chvíle, kdy prostě netoužíte nad něčím hloubat, ale jen tak plout stránkami.
Z tebe peklo ráj nejspíš bude jednou z knih, kterou přečtete a záhy ji vypustíte z hlavy. Hlubší dojem nezanechá. Ale jako oddechovku můžu klidně doporučit. Jen mi trošku vadilo množství překlepů, které se v knize objevují.

Mojí první knihou tohoto autora byl Případ chirurg (1990). Důvodem proč jsem si ji vybral je skutečnost, že autor píše o českém zdravotnictví, o lékařské profesi. Kniha "Případ chirurg" zachycuje české zdravotnictví ještě před změnami po roce 1990. Dalšími dvěma knihami byly „Zastřelte chromého koně“ (2012) a „Druhá šance chromého koně“ (2012). Všechny tři knihy se věnují především oblasti medicíny. Knihy o chromém koni pak medicínské etice a v jejím rámci zejména eutanazii. Milostné vztahy z mého hlediska nepředstavují v těchto knihách hlavní téma, ale jsou významné, neboť dokreslují profily osobností.

Další v pořadí mého čtení byla kniha Z tebe peklo ráj (ZTPR) (2016). Tušil jsem, že již téma zdravotnictví nebude v popředí. Děj knihy se posunul do naší současnosti a věnuje se generaci, následující po předchozí generaci starších primářů v chromém koni (např. generace primáře chirurgie Čermáka, Erika je jeho žačkou a následovnicí). Hlavní postava ZTPR Erika Bornová představuje generaci, která je sociology označována jako generace mileniálů (narození kolem roku 1980 a maturující kolem roku 2000 https://en.wikipedia.org/wiki/Millennials ). Děj ZTPR (2016) máme jako čtenáři možnost srovnávat s dějem knihy Chirurg (2019) od Petry Dvořákové.

Václav Gruber je narozen v roce 1953 – u hlavních postav ZTPR by tedy mohlo jít o generaci jeho dětí. Jsem na tom věkově podobně a vnímám tak časovou dimenzi obdobně jako autor, který ve svých knihách zachycuje zhruba tři generace. Druhá generace zažila naši společnosti před a po roce 1989 v poločase svého života. Generace mileniálů je nyní uprostřed své pracovní kariéry a svého života. V postavách Eriky a její kamarádky Lucie se autor snaží zachytit změny ve vývoji jejich kariéry a života. Dialogům těchto dvou hlavních postav je věnována poměrně velká pozornost (styl jejich argumentací, myšlení). Erika a Lucie v knize reprezentují generaci mileniálů. Máme možnost si tuto generaci porovnat s předchozími generacemi autorových knih.

Tak jako jsem ve dvou svazcích „chromého koně“ vnímal na prvním místě medicínskou etiku, v případě knihy ZTPR je to pro mne generace mileniálů a jejich životů. Nemám ještě přečtenu dějově a postavami navazující knihu „Hlavně ať ti udělá dítě“ (2019). Po přečtení ZTPR se mi do komentáře z nějakého důvodu nechtělo – potřeboval jsem odstup několika hodin. V té chvíli jsem nevěděl, že kniha má pokračování. Nejprve jsem si myslel, že autor se zaměřil na žánr milostného románu. Podobně je to patrné i v jiných komentářích. Čtenáři ZTPR jsou poměrně často zklamáni, knihu vnímají jako milostný román a uniká jim hlavní téma - generace mileniálů. A zdravotnictví nezmizelo. Vedle chirurgického oddělení v nemocnici se děj odehrává také v prostředí lázní. Lázně byly jednou z prvních částí zdravotnického systému, kde v tichosti proběhla po roce 1990 privatizace a rozjelo se podnikání. Mariánské Lázně jsou v ZTR zachyceny již jako soukromý ziskově orientovaný byznys.
Protože mne zajímají osudy generace mileniálů (vlastně našich dětí), určitě se pustím do četby navazujícího svazku „Hlavně ať ti udělá dítě“ (2019). Jsem zvědav na autorův pohled.