Druhý dech chromého koně

Moc jsem Jindřichovi fandila, aby si splnil sen a mohl si lehnout do trávy. Další příběh, ve kterém nemoc přinutí člověka srovnat si hodnoty.
Je to dobrý příběh, dobře napsaný. O lásce a nemoci, ale i o naději. O té asi nejvíc.

Autor navazuje na svoji předchozí knihu „Zastřelte toho chromého koně“. Rozhodně doporučuji číst obě tyto knihy a to v pořadí jejich časového/dějového vývoje (je to důležité pro seznámení se s profily osobností, které můžeme sledovat v obou knihách). Obě tyto knihy jsou o morálce (tj. odpovědnosti jednání) jak v osobním, tak i pracovním životě. Etické otázky pracovního života jsou z lékařského prostředí. Není divu, autor je praktikující lékař. Oceňuji autorovo rozhodnutí věnovat se nejen problémům medicínské etiky, ale i trestním aspektům v oblasti hrubé medicínské neodpovědnosti.
Nejde jen o téma eutanazie, ale i o odpovědnost při poskytování lékařské péče (při stanovení diagnózy a léčebného postupu, jednání s pacienty a jejich blízkými). Téma eutanazie však v obou knihách dominuje. V druhé knize dokonce až tak daleko, že autor poté co v první knize k eutanazii došlo, v druhé knize nabízí čtenáři alternativu vývoje jinak stejného děje a se stejnými postavami bez eutanazie, tj. alternativu paliativní péče. Jde tak o silný myšlenkový podnět pro porovnání obou přístupů, které byly v době vydání obou knih předmětem mediálního diskurzu za účelem odůvodnění potřebnosti českého zákona o eutanazii. Tehdy zde byla silná dobová souvislost s tímto tématem. Význam obou autorových knih spočívá především v této tematické rovině.
Zatímco v obou knihách Václava Grubera nebyl význam morálky v oblasti medicínské praxe potlačen, v oblasti politické morálky tomu tak často není. Včera byl do funkce uveden nový ministr zdravotnictví. Ve hře je jak individuální občanská odpovědnost, tak také ona politická odpovědnost pokud jde o zajištění funkcí zdravotnického systému, který v posledních několika měsících naprosto selhával. Věci dokonce došly tak daleko, že poklesl počet vyšetřených osob (mnozí přitom na vyšetření nebo výsledky čekají několik dnů, marně se snaží někam dovolat, z pohledu prostého občana jde o neskutečně přehlíživý přístup ze strany premiéra). Pokles počtu vyšetřených však paradoxně zlepšuje obraz celkového stavu, neboť by se na první pohled mohlo zdát, že problém epidemie nepokračuje růstem počtu nemocných. Realita je ale jiná.
Kde však můžeme hledat příčiny této poměrně dlouhodobě rostoucí neodpovědnosti jednání v naší společnosti na mnoha úrovních? Jde především o silné ekonomické a mocenské zájmy, které potlačují význam morálního přístupu – odpovědného jednání (rozhodování), ale současně také potlačují mechanismy nápravy.