Tato kniha je špatná. Hned z několika důvodů. Na druhou stranu je alespoň částečně špatná tím správným způsobem (neboli nesouhlas s autorem mi pomohl si pár věcí ujasnit).
Jednotlivé kapitoly se zaměřují na určité filozofické pojmy (štěstí, poznání, morálka, svoboda, já...). Ty jsou po krátkém úvodu rozebírány především prostřednictvím filozofických myšlenkových her, které jsou vysvětleny a je u nich uvedeno, kdo s nimi přišel a kdo s nimi souhlasil či nesouhlasil a proč. Tady přichází první problém - vysvětlení rozebíraných pojmů jsou často až příliš stručná a neúplná (bylo by velmi smutné, kdyby to mělo odrážet úplný současný stav filozofie). Občas mi také připadala poněkud zmatečná.
Pravděpodobně tím nejzávažnějším prohřeškem je přílišné zjednodušování, kterého se autor zjevně dopouští i při získávání informací, protože některá shrnutí jsou chybná (např. na str. 161, kde v rámci diskuze o boží existenci ve stručnosti a naprosto nesprávně popisuje i tzv. inteligentní design a darwinismus). Vzhledem k tomu, že o filozofii mám jen povšechnou znalost, a přesto jsem si všiml tolika problémů a nepřesností, se musím ptát, kolik chyb jsem vůbec nezaznamenal.
Ale proč jsem psal, že je tato kniha špatná správným způsobem? Pomohla mi totiž pochopit, proč mě filozofie vždy lákala a odrazovala zároveň. Definitivně jsem si potvrdil, že můj názor je podobný tomu Wittgensteinovu: „Otázky, jimiž se filozofie zabývá, jsou totiž pouhé zdánlivé otázky, které vznikají, protože neporozumíváme své vlastní řeči - jako dětská otázka: ‚Co dělá vítr, když nefouká?’“ (str. 175); i když já to vnímám spíš tak, že ty myšlenkové hry (a tedy i následná diskuze) jsou odtržené od reality, a proto je jejich výpovědní hodnota minimální.
Skoro mi přijde, že většina filozofie je jen hledání hranic pro definice různých pojmů (s tím, že občas se tak stejně děje za tacitního akceptování předpokladů, které ve skutečnosti vůbec nemusejí být splněny).
Překlad není špatný, ale vzhledem k obtížnosti tématu je nedostatečný (několikrát jsem musel zapřemýšlet, jaké slovo bylo použito v originále, abych pochopil, že se chyby nedopustil autor, ale překladatel).
Hlavní devizou je nakonec paradoxně ona kritizovaná stručnost. U každého z témat je totiž ve zkratce shrnut názor hlavních filozofů (či filozofických škol), kteří se danou problematikou zabývali. Kniha je tedy víc než co jiného stručnou a netradičně členěnou učebnicí dějin filozofie. Aspoň do určité míry.
Profil knihy je v inom jazyku
Jednotlivé kapitoly se zaměřují na určité filozofické pojmy (štěstí, poznání, morálka, svoboda, já...). Ty jsou po krátkém úvodu rozebírány především prostřednictvím filozofických myšlenkových her, které jsou vysvětleny a je u nich uvedeno, kdo s nimi přišel a kdo s nimi souhlasil či nesouhlasil a proč. Tady přichází první problém - vysvětlení rozebíraných pojmů jsou často až příliš stručná a neúplná (bylo by velmi smutné, kdyby to mělo odrážet úplný současný stav filozofie). Občas mi také připadala poněkud zmatečná.
Pravděpodobně tím nejzávažnějším prohřeškem je přílišné zjednodušování, kterého se autor zjevně dopouští i při získávání informací, protože některá shrnutí jsou chybná (např. na str. 161, kde v rámci diskuze o boží existenci ve stručnosti a naprosto nesprávně popisuje i tzv. inteligentní design a darwinismus). Vzhledem k tomu, že o filozofii mám jen povšechnou znalost, a přesto jsem si všiml tolika problémů a nepřesností, se musím ptát, kolik chyb jsem vůbec nezaznamenal.
Ale proč jsem psal, že je tato kniha špatná správným způsobem? Pomohla mi totiž pochopit, proč mě filozofie vždy lákala a odrazovala zároveň. Definitivně jsem si potvrdil, že můj názor je podobný tomu Wittgensteinovu: „Otázky, jimiž se filozofie zabývá, jsou totiž pouhé zdánlivé otázky, které vznikají, protože neporozumíváme své vlastní řeči - jako dětská otázka: ‚Co dělá vítr, když nefouká?’“ (str. 175); i když já to vnímám spíš tak, že ty myšlenkové hry (a tedy i následná diskuze) jsou odtržené od reality, a proto je jejich výpovědní hodnota minimální.
Skoro mi přijde, že většina filozofie je jen hledání hranic pro definice různých pojmů (s tím, že občas se tak stejně děje za tacitního akceptování předpokladů, které ve skutečnosti vůbec nemusejí být splněny).
Překlad není špatný, ale vzhledem k obtížnosti tématu je nedostatečný (několikrát jsem musel zapřemýšlet, jaké slovo bylo použito v originále, abych pochopil, že se chyby nedopustil autor, ale překladatel).
Hlavní devizou je nakonec paradoxně ona kritizovaná stručnost. U každého z témat je totiž ve zkratce shrnut názor hlavních filozofů (či filozofických škol), kteří se danou problematikou zabývali. Kniha je tedy víc než co jiného stručnou a netradičně členěnou učebnicí dějin filozofie. Aspoň do určité míry.