Kavárna nad Prahou

Vzpomínky Lenky Reinerové originálně sepsané v dobrosrdečně oduševnělých řádcích mě začaly významněji oslovovat až na posledních stránkách vyprávějících o „Zuřivém reportérovi“. Milý výlet do vzdálené kavárny plné pražských literátů s velkým L se tak stal jen krátkým připomenutím velké, nejen literární, historie našeho hlavního města.

Výborný nápad, lehoučké čtení a přitom chytré. Jinak jsem zatím v papíru nenašla s paní Reinerovou souznění, ale je to vina mojí netrpělivosti! Zato jsem četla knihu její dcery Anny Fodorové :o)

Všechny vzpomínky byly výborné, laskavé, zasněné.
Jen mě malinko zesmutněla její úvodní slova:
"Kdybych byla věřící, mohla bych své přátele tam vysoko v nadpozemské kavárně považovat za jakési anděly strážné ..... Ostatně andělé strážní? Který bůh by mi je mohl poslat? A jakým jazykem bych se ho mohla dovolat? Máminou němčinou, tátovou češtinou anebo hebrejštinou svých předků?"
K čemuž mi napadla slova biblického Jóba:
"Ale já vím, že můj Obhájce žije a jako poslední vstane na zemi, u sebe mě postaví po mém probuzení a ve svém těle spatřím Boha."
Věřím, že dnes už i paní Lenka ví . . .
Poslechnuto na jeden zátah.
4/5

Za mě nádherná a velmi čtivá kniha, škoda, že tak krátká. Ocitla jsem se v určitém stroji času, který mě přenesl do meziválečné Prahy a já mohla chodit po ulicích a sedat v kavárnách a potkávat tehdejší osobnosti intelektuálního života - literáty, vědce, novináře, právníky, umělce, lékaře... Muselo být úchvatné v té době mít a mít možnost s těmi lidmi diskutovat a trávit čas, ale byla to příliš krátká doba, která skončila naprosto tragicky. Kolik vzácných lidí muselo zemřít ve jménu rasy, kolik vzácných lidí muselo uprchnout, kolik životů bylo zničených. A obávám se, že taková koncentrace intelektu se již v Praze nikdy nedala dohromady. Opravdu krásné čtení.

Nutno poznamenat, že originální název Das Traumcafé einer Pragerin lépe vystihuje knihu jako takovou, nežli její český název Kavárna nad Prahou. Lenka Reinerová půvabným způsobem vzpomíná na roky svého mládí, dobu, kdy bylo možné po pražských kavárnách potkávat ty nejlepší z nejlepších. Sama je ostatně jednou z té generace německy píšících českých spisovatelů a je opravdu radost provázet ji nad jejími toulkami pamětí.