Nevolnost

Zajímavý, netradiční, neotřelý, náročnější, ne pro každýho. Ale fakt dobrý. Otevřelo a zpřístupnilo existencionalismus. Jen nevím, kdo je na to dnes zvědavej :D

Četlo se to rychle. Místy to bylo zbytečně filozoficky zdlouhavé, někde deprimující, prostě smutné. Ale takoví introverti opravdu existují v mnoha podobách.

Knihu jsem dočetl jen do strany sto, ani nevím, kolik jich měla celkem. Obsah je v medailonku. Jestli budu mít čas, ještě se k ní vrátím, je to "těžká" četba.

"Bylo to nemyslitelné: aby si člověk mohl představit nicotu, musí být tu, uprostřed světa s široce otevřenýma očima a živý: nicota je jen představa v mé hlavě, existující představa, jež se vznáší v té obrovitosti: ta nicota nepřišla před existencí, byla to existence jako každá jiná a objevila se až po mnoha jiných."

Pecka. Nebylo to snadné čtení, ale stálo za to. Nevolnost na mě nepůsobila nějak depresivně; spíš realisticky. Sartre popsal spoustu věcí, které se mi občas honí hlavou.

Obsahuje spoiler Jak napsala venpazz:„Kniha Nevolnost na mě nepůsobila depresivně, ale spíše realisticky.“ Antoina bych proplesknul za to, že se nezastal gaye Autodidakta v knihovně lépe a nedal Korsičanovi pořádnou nakládačku!! Autodidakt mě zklamal svými sympatiemi k socialismu a humanismu a na samotném závěru knihy útěkem a naprostým nevděkem k Antoinemu. Anny mi byla částečné sympatická nevšedním temperamentem a chováním, ale letitou ignorancí, nezájmem o Antoina a setkání s ním jednou za pár let, tím u mě poklesla razantně!

Nemohu na Nevolnost zmínit žádnou kritiku, četla se mi skvěle a určitě si v budoucnu od Jeane Paula Sartra hodlám přečíst další kousky!

„Předměty by se neměly dotýkat. vždyť přece nežijí. Lidé jich používají, kladou je na místo, žijí uprostřed nich: jsou užitečné, nic víc. Ale mne se dotýkají a to je nesnesitelné. Mám strach s nimi přijít do styku, docela jako by to byla živá zvířata.“

„Dobrodružství jsou v knihách. A samozřejmě všechno, co se vypráví v knihách, se může doopravdy stát, jenomže trochu jinak. Mně právě záleželo na tom, jak se to může stát.“

„Aby se z nejobyčejnější události stalo dobrodružství, musí ji člověk vyprávět.“

„Vědomí existuje jako strom, jako stéblo trávy. Dříme, nudí se. Drobné, prchavé existence je zalidňují jako ptáci ve větvích.“

Nebylo to lehké čtení. Potřebovala jsem na to plné soustředění, ticho a klid. Ale knížka stála za to. Osobně neznám člověka, který by to dočetl a o to víc jsem hrdá sama na sebe, že jsem to zvládla. Chvilkami mě to hodně bavilo, jindy méně, ale to je tak u každé knihy. Pro většinu čtenářů je to vyšší stupeň depresivního čtiva, pro mě to bylo tak akorát. Doporučuju.

To je picovina, co rikas. Zadnej buh neni. Nic nebude. Vyborne, co tu mame. Otazniky nad nulou. Nelze, aby z neceho bylo nic. Nelze delit nulou. A ted si uvedom, ze se divas na svet. Co vidis. Nic, normalka. Ale proste si uvedom, ze vidis, ze jsi. Jezisi, uz to mam taky. Co to je? Existencialni nevolnost, love

VYROVNANOST
Otázka
Jaktože něco je
Na vás může dolehnout
S takovou naléhavostí
Že pochopíte
Že už ani žíly
Si nemůžete rozřezat
Musíte se s tím vyrovnat
A taky se musíte vyrovnat s tím
Že to nejde se s tím vyrovnat
Pustíte nůž z ruky
Je vám blbě
A to je asi tak všechno
Co s tím můžete dělat...
( Váš Jean Paul:)

Jelikož mě moc baví tvorba Simone de Beauvoir, bylo otázkou času, kdy se dostanu k nějaké knize jejího druha Jean-Paula Sarta. A volba padla na Nevolnost.

Jelikož Satre byl mimo jiné filosof, nebylo to zrovna lehké čtení. Ale zajímavé to rozhodně bylo! Beletrizovaná filosofie o existancialismu!

Zoufalství, deprese, bytí, provokace, pesimismus…i naděje. Něco pro mě :) I když na druhou stranu, někdy jsem měla potíže se soustředit. Pro milovníky popisných statí ideál, pro ty akčnější to zjevně bude zdlouhavé, přestože kniha má pouze cca 200 stran.

“Něco začíná, aby to skončilo: dobrodružství se nedá prodlužovat; dostává smysl jen svým skonem. K tomu skonu, který bude možná i mým skonem, jsem nenávratně vlečen. Každý okamžik se objevuje, jen aby přivedl ty následující. Na každém okamžiku mi z celého srdce záleží: vím, že je jedinečný, nenahraditelný - a přesto bych neučinil jediný pohyb, abych zabránil jeho zkáze.”

“Dokud jsme se milovali, nepřipustili jsme, aby se i sebenepatrnější okamžik, i sebelehčí bolest od nás odpoutala a zůstala pozadu. Zvuky, vůně, odstíny dne, ba i nevyřčené myšlenky jsme si odnášeli s sebou a všechno zůstávalo živé: nepřestávali jsme se tím těšit i trápit v přítomnosti. Ani jediná vzpomínka; nenasytná a palčivá láska beze stínů, bez ústupu, bez útočiště. Tři přítomné roky naráz. Právě proto jsme se rozešli: neměli jsme už dost sil, abychom snášeli takové břímě. A když mě pak Anny opustila, zřítily se ty tři roky náhle a naráz do minulosti. Ani jsem netrpěl, měl jsem pocit prázdnoty. Pak začal čas ubíhat a prázdnota se zvětšila.”

...svého času,mě velmi potěšilo,že je svět pro někoho jiného také takový jako pro mě...našla jsem si tam spoustu pojmenování...dnes by to bylo pro mě asi příliš depresivní.Přesto ji mám ráda,i když spíše z nostalgie a hlavně pro to co mi kdysi dala